Kult Miss

Přestože rychlobruslařka Sáblíková sbírá tituly jako medvědi praváky v pohádce o Mrazíkovi, českým fandům mužského pohlaví to nestačí. Chtěli by, aby navrch sbírala tituly Miss. Ještě pořád se objevují v komentářích zpráv o úspěších Martiny machistické narážky na její vzhled. Přitom tenista Štěpánek vypadá jak smutný kůň a všem je to šumafuk. Chudák Kvitová může soupeřce nasázet víc es než zapomenutý čert Karborund, ale leckterý divák neopomene upozornit na faldík na jejím břiše. Legendární Zátopek budil dojem, že má při běhu v zádech zaťatou valašku, v očích milujících fanynek měl však úsměv svůdnější než Clooney. Úspěšným chlapům projde i nevábný ksicht. Tedy až na Miloše Zemana, který se vizáží spokojeného hrocha ve špatně padnoucím obleku vymyká všem kategoriím estetické tolerance…

Sportovkyně, které zrovna nevypadají jako modelky, to mají prostě dvojnásob těžší. Pokud by zmíněná Sáblíková nevyhrála titul mistryně světa a skončila, nedej bože, druhá, okamžitě by Blesk přišel s titulkem ZKLAMÁNÍ a s detailním záběrem na nepěknou grimasu rychlobruslařky těsně za metou. To biatlonistce Soukalové stačilo, že onehdy doběhla v Oslu pátá, a titulek na Novinkách.cz končil vykřičníkem! Ze stínu krásné blondýny se zářivým úsměvem teprve letos vyšla její kolegyně Vítková, která si to vydřela častým umístění „na bedně“. Musím ovšem čestně přiznat, že černobílým prizmatem mužského šovinismu pohlížím na sportovkyně také…

Dokud se neobjevila Soukalová, byl v mých v mých očích biatlon jen nezajímavým sportem, kde běhají chlapi na běžkách a s flintou. V mém žebříčku popularity se dělil s ženským vzpíráním o předposlední příčku těsně před sumó. Nyní při sledování přenosu světového poháru v Novém Městě křičím až do ochraptění na manželku, že „naše holky už jedou“. Podobně je na tom ženský beach volejbal. Časté záběry na zadečky v sexy gaťkách, když si holky dávají tajně signály, způsobily, že se neodlepím od televize. Poté, co loni časopis Reflex přisel s fotografií olympijské vítězky ve snowboardcrossu Evy Samkové v plavkách, jsem se začal idiotsky usmívat. A k nelibosti ženy a dcer se usmívám dodnes. Jako milující manžel a otec jsem očividně zklamal…

V dávných časech, kdy jsem aktivně provozoval lehkou atletiku, to bylo nepoměrně snazší. Panovala socialistická uniformita. V tělocviku děvčata nosila bílá trička s krátkými rukávy a modré trenýrky z teplákoviny. K tomu si obouvaly bílé plátěné cvičky s gumou přes nárt zvané „jarmilky“. Podobně tomu bylo i na atletické dráze. Tento outfit stádnosti způsobil, že jsem nikdy žádnou atletku na rande nepozval. Dlužno dodat, že my, hoši, jsme v rudých trenýrkách ušitých z praporoviny na sovětskou vlajku nevypadali o nic přitažlivěji. Ovšem pohled na atletku Helenu Fibingerovou, která při vrhu koulí odhalila neholené podpaží zvící kozácké beranice, málem způsobil krizi mé sexuální identity! To nehovořím o Jarmile Kratochvílové, jejíž tělo vzbuzovalo lechtivé myšlenky snad jen u trestance po dvaceti letech samotky…

Když ale naše reprezentantky vymění dres za slušivý kostýmek či večerní šaty a jejich tvář nepokrývá pot, ale make up, promění se v kočky všechny. To kdyby nás, macho chlapy, někdo oděl do rychlobruslařské kombinézy, vypadáme v drtivé většině jako pánská přirození navlečená do kondomů…