Čeština pod stolem

Tuleň sežral bobra a losos kolibříka. V tomtéž časopise rovněž otiskli názor, že kopretiny jsou z olova. A Krnáčová žvýká čelistmi kukuřici, protože je lama. Před dvěma sty lety by tomu nikdo nerozuměl. Ne proto, že krom poslední věty je všechno blbost, ale proto, že čeština byla téměř němá. Slova tuleň, bobr, losos, kolibřík, časopis, názor, kopretina, olovo, čelist, kukuřice ani lama neexistovala, vymysleli si je teprve národní buditelé. Jen Krnáčovou vymyslel Babiš…

Vždy mě fascinovala představa, že někdo vytvořil slovo, které přetrvá navěky, tedy pokud se u nás nezačne mluvit čínsky. Každý jazyk vykrádá jiné, bez toho by se nevyvíjel. Čeština mi ovšem v posledním desetiletí připomíná ženu, kterou opakovaně znásilnili. Že „lídr“ ODS svolá „mítink“ strany, mi nevadí. Manipulátoři s davem Klaus a Zeman zcela účelově přišli s opovržlivými výrazy „pravdoláskaři“ a „lumpenkavárna“. I na tyto novotvary si mé ucho, bohužel, zvyklo. Spolehlivě mě však dráždí požívání českých slov, kterým je přiřazován jiný, zcela nesmyslný význam. Vyloženě alergický jsem pak na často neuvěřitelné užití celkem nevinného a zcela zřejmého sousloví „na stole“…

Server Deník.cz hlásá „Šéfka unijní diplomacie: Otázka sankcí proti Rusku je stále na stole“. Představuji se komiksovou bublinu s tázací větou, kterak se válí na desce jednacího stolu vedle šálků s nedopitou kávou. Pokud ji nedá uklízečka do lednice, může okorat či zplesnivět. Jiný server tvrdí, že na stole zůstala rovněž řecká otázka. Jde o stejný stůl? Další noviny tam umístily „otázku navýšení kapitálu“?!? Začíná být těsno. Naštěstí je po ruce nábytek, kam se odkládají „problémy“. „Euro začalo týden oslabením, ale řecký problém zůstává na stole“. Vrchním stolníkem České republiky je zřejmě premiér Sobotka. Na stůl již umístil dohodu o vládě, přímou volbu starostů, sektorovou daň, zákon o státním zastupitelství. Akorát zákon o narovnání státu a církví chtěl ze stolu shodit. Není divu, že schvalování zákonů vázne, když má premiér na stole takový bordel…

O politickém slovníku si iluze nedělám. Připomíná slavný Orwellův „newspeak“. Když ovšem během televizního rozhovoru kněz, pedagog a evoluční biolog Marek Orko Vácha, člověk vzdělaný a kultivovaný, položil opakovaně na stůl otázky postoje církve k homosexuálům, celibátu a eutanazii, zpanikařil jsem a šel omrknout do obýváku náš stůl po dědečkovi. Váza s kytkami, noviny, rozečtená kniha a hrnek od čaje. Žádné otázky ani problémy…

Tento stolní paskvil patrně zdomácněl před deseti lety po korupční kauze „pět v českých na stole“…

Mateřský jazyk je jako pole, o které se musíme starat. Aby se nestalo vlivem politických puristů ještě nejneobhospodařovávatelnější…