Bohulibý ekologický svátek, Den Země, člověka upozorňuje na soustavné ničení životního prostředí. Žáci sbírají kolem škol obaly od chipsů, které sami odhodili. Studenti střední školy po sobě uklízejí vajgly a prázdné flašky od piva. Oběma skupinám je záchrana planety šumafuk, stejně jako většině dospělých obyvatel města. Ekologická snaha má trvání novoročních předsevzetí. Akorát „Nebudu kouřit, chlastat, začnu hubnout, konečně vyrobím poličku na knihy“ a jiné cíle se rozplynou teprve kolem Tří králů. To ledva druhý den po sběru odpadků vyjde děcko ze školních vrat, neodhodí slupku od banánu do koše. Jen rozevře dlaň a ona mu prostě vypadne z ruky během chůze jako miminu nepotřebné chrastítko. Den Země skončil včera, dnes je přece Den anglického jazyka. Hell yeah…
Před deseti leti jsem byl jakožto starosta pozván na „Rajd Rowerowy do ujścia Olzy“ neboli cyklistický výlet k pramenům Olzy. Polský „Klub kolarski Olza“ uspořádal akci právě na Den Země. Vzhledem k tomu, že se startovalo z areálu našeho městského lesa, neuváženě jsem přislíbil účast. Koneckonců, počátek naší regionální řeky jsem dosud nespatřil. Přiznávám, že jsem byl také zvědav, jak klub utratí sto tisíc korun, které na akci obdržel z evropských fondů. Rozpočet sliboval luxusní zázemí Tour de France. Dorazili jsme s ženou na start nalehko, jako na krátký jarní výlet na kolech, jen v tenkých šusťácích, bez jídla a pití…
Počasí nevěštilo nic dobrého. Déšť se sněhem, chlad, vítr. Po horkém čaji nebo energetickém nápoji ani stopy. Místo nich se konal zahajovací ceremoniál hodný oslav výročí Varšavského povstání. Drobný chlapík v pumpkách, patrně ředitel výletu, začal pateticky předčítat jakousi přísahu. „My, odvážlivci, se hrdě zavazujeme k tomu, že překonáme nástrahy náročné cesty a nepřízeň počasí a dorazíme k pramenům naší posvátné řeky….“. Vypadalo to, že se vydáváme hledat pramen Amazonky a že se z výpravy nevrátíme všichni. Následoval mocný chorál „Płyniesz, Olzo, po dolinie“. Chlap v pumpkách a několik dalších Poláků se rozplakalo. Pomalu mi docházelo, že se Den Země brzy překlopí v Den angličtiny. Shit!
Na trasu měřící pouhých 20 kilometrů se vydala padesátka smělých objevitelů na kolech. Po kilometru, prochladlý a promočen, jsem v obchůdku u silnice koupil iontový nápoj, dvě placatky fernetu. Jinak bychom s manželkou k cíli živí nedorazili. Přes Písek, Bukovec a polskou Istebnou jsme se dokodrcali k zasněženému úpatí hory „Ganczorka“. Čekali jsme catering, respektive alespoň čaj. Místo toho jsme byli nuceni si z připravené hromady šutrů vybrat dvoukilový kámen, vystoupat s ním slavnostně do kopce a uložit jej k vyvěrajícím pramínkům Olzy. Vypadalo to, jako kdybychom nesli dary Ježíškovi do chléva. Poté se z poza buku vynořil obrovitý krojovaný horal s vousiskem a holí Krakonoše. Když opět spustil „Płyniesz, Olzo“, začal jsem se vážně obávat o své psychické zdraví. Fuck it up!
Konečně horská chata. Sucho, teplo, předzvěst hodování na účet unijní Evropy. Za něco přece ti „rowerzysti“, rozuměj cyklisté, těch sto litrů musejí utratit. Dostali jsme čaj s rumem a talíř hrachové polévky s chlebem. Nakonec na nás nezbyla ani kšiltovka s logem. V útoku na pořadatele mi zabránila žena. Před depresí nás opět ochránil iontový nápoj. Cestou zpět k domovu jsme si ovšem díky němu spletli údolí. Že tudy státní hranici nepřekročíme, mi došlo po nějakých deseti kilometrech. Byli jsme zničeni jak životní prostředí na Ostravsku. Hell yeah!
Další cyklistické Dny Země už byly beze mě…
Velmi živě si pamatuji na Dny Země na Základní škole (v Písku)… Každý rok probíhaly v podstatě stejně: z každého předmětu si učitelé připravili nějakou aktivitu, například:
– matematika: počítání plastových lahví, které se vejdou například do kontejneru, pokud budou celé, nebo pomačkané;
– zeměpis: která země spotřebuje/vyrobí nejvíce odpadu;
– dějepis: výroba čehokoli z přírodních materiálů (většinou rohožka), přičemž jsme mohli použít pouze to, co jsme si našli;
– výtvarka: výroba ryb z pet lahví (to jsem nenáviděla ze všeho nejvíce)… a podobně.
My byli rádi, že se nemusíme učit, z naší 24 členné třídy pracovala zhruba desítka děcek, zbytek se tak nějak vezl s nimi – hlavně, že jsme neseděli v lavicích. 😀
Na střední se tyhle věci pro změnu neřešily vůbec, tam člověk ani nepostřehl, že něco, jako Den Země existuje…
A dnes? Je pravda, že když potřebuji na nákup do Jablunkova, jdu pěšky, nicméně ne proto, že bych chtěla nějak šetřit přírodu, jako spíše svou peněženku a hlavně, dělám to pro své vlastní dobro. 😀
S pozdravem,
PN
Ahoj, PN..
Podstatou článku je historka z absurdního cyklo výletu, nikoliv kritika přístupu k ochraně přírody. Čistě náhodou jsem si uvědomil, že je dnes Den Země. A pak jsem si vzpomněl na onu událost, která se k němu váže. Jinak se k přírodě chovám šetrně. Vajgly házím do popelnic (poté, co je típnu) nebo do kanálu, během čištění zubů zastavuji vodu a nákup strkám do kapes nebo do své kožené mošny (nesnáším igelitky, tudíž je nepožívám), tedy pokud zrovna nekupuji dvě kila koniny:-)…
Hi Jack, ještě že jsi bral a bereš vše s nadhledem:) dnes by starosta, který by se zúčastnil takového projektu podal podnět na zahájení vyšetřování, kde ty peníze skončily:) myslím a vím, že jsi pro životní prostředí a pro Olzu udělal jako jeden z mála spoustu práce
Díky, Jacku. Lidé mají krátkou paměť, navíc jim připadá, že některé věci spadly samy z nebe. Málokdo přemýšlí nad tím, že ta investice tu ještě před pár lety nebyla. Teď tu je a lidé ji užívají. A tak to má být, asi…:-)?! Mimochodem, ten „klub“ měl nakonec problémy s vyúčtováním akce a celých sto tisíc nedostal:-)! Byli nejen vyčůraní, navíc taky babráci:-)…
Ano, podstatu článku jsem pochopila ;), nicméně, když už se někdo zmínil o tom, jak kdy prožil Den Země, chytla jsem se toho. 😀 Většinou mám taky štěstí, že se mi veškerý můj nákup vejde do kabelky (bezedná taška by Větnamci :D). Cigarety pro jistotu ani nekouřím. 🙂 A že chodím do Jablunkova (z Písku) pěšky? Vždyť to není žádný maraton. 😉
S pozdravem,
PN
Jo,dobré, máš se jak, říká Jarynova neteř.
To jest? 🙂
Minulý týden jsem jel do Bystřice a podél cest se motali lidé v zelených vestách. Chvála jim. Nebyli to nějací, kteří to musej z nařízení. Chce to občas nechat počuchat pejsky vlastní lulánky – hlavně tý šlechtický. Dojalo mě to…příkladné a v malých obcích logické (nebráním účasti)…znám i bytovky (vchody), které dají sedm pětek/(per)/ byt úklidovým firmám, aby umyly schody, oka, ozónem vyvoněly sklepy…, popřípadě renovovaly celej haus, logicky….Jak platěj ty smejčilky (dělaj i u nás-cenovou nabídku zašlu), ponechám na vaší libovůli…Vítejte v NovoFeudalismu! Nám zateplovala barák parta Slováků, Poláků, sem tam nějaký doktor z Ukrajiny & jarem zmatený rÓm… Naštěstí beze mě! A Projekty, vize, vyšetřování, peníze…? Přiblblý New Young Speak!
https://www.youtube.com/watch?v=plh4RzWjI7o
Ještě ti tam chybí Jan Tleskač, ty jarem? zmatený Óme. Nám stačí, kdy se vajglem trefíme do kanálu a proudem do mušle:-)