Dnes je tomu právě 600 let, co nám katolická církev upálila Mistra Jana Husa. Betlémský kazatel tak dlouho okopával kotník svému chlebodárci, až klér namíchnul. Bodejť by ne, když tvrdil, že papež není hlavou církve, navíc v jeho době byli svatí otcové dokonce tři, že jedinou autoritou je Bible a kdo jedná v rozporu s ní, není křesťan. A ukazoval prstem především na kněží a biskupy, kteří žili v bohatství a nemravně, zatímco věřící lid třel bídu. Hus dostal možnost své učení obhájit na koncilu v Kostnici, který svolal císař Zikmund, aby v tom církevním binci sjednal pořádek a obnovil ztracenou jednotu, ale Mistr Jan se v učené disputaci zaseknul s tím, že má pravdu jen on a šlus! Kardinálům, kteří předpokládali, že nebude takový mezek a svou pravdu odvolá, tedy v podstatě nezbylo nic jiného, než jej označit za kacíře. Hlásat, že církev má být chudá, je provokativní i dnes. A tehdejší trest za herezi byl jediný. Grilování na hranici…
V celosvětovém měřítku má zásadový Hus roli osvíceného kněze, který hodil polínka do ohně reformace, jenž rozdělal především anglický myslitel John Wycliff, vysoce hořlavý olej tam však vlil až Martin Luther, zakladatel protestantismu. Mocný plamen rozdělil církev a hoří dodnes. Kromě Čechů, německých evangelíků a samozřejmě duchovních včetně papeže, ale tvrdohlavého Čecha za našimi humny nikdo nezná. Samotné datum jeho mučednického skonu se připomíná jen u nás. K šestému červenci se však váže jiná událost, a to celosvětového významu…
Přesně před 230 lety, 6. 7. 1785, vzniklo nové náboženství, které zastínilo všechna ostatní včetně křesťanství, islámu či buddhismu. Uznává jej všech 7, 3 miliardy lidí na Zemi. Jeho šíření nezastavila ani Železná opona. Respekt z něj má i mocný Putin. Ono je pravým důvodem zběsilého vraždění Islámského státu, nikoliv učení proroka Mohameda. Jsou s ním pevně svázány všechny státy světa. Jeho svatyně navštěvujeme všichni bez výjimky, mnozí po cestě z kostela či mešity. S výkyvy jeho nálad padají vlády. Božstvo znají děti i starci, následují jej chudí i bohatí, překonává rozdíly ras. Prosazuje svou vůli jako slavný symbol moci z pera Tolkiena: „ Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže“. Nevyrobili jej však Elfové z Eregionu, ale raziči a tiskaři ve Spojených státech Amerických, kde právě zmíněného dne a roku zavedli dolar…
Kdyby si už tenkrát mocní světa pořádně prohlédli dolarové mince a bankovky, měli by se více na pozoru. Hitlerův Mein Kampf, kde šílený Adolf dopředu oznámil, co hodlá v budoucnu provést, se taky povaloval v Německu i mezi časopisy v ordinacích, nikdo jej však pořádně nečetl. Otcové zakladatelé dali svatému Dolaru do vínku výmluvná hesla a symboly. Latinská věta Novus ordo seclorum znamená v překladu „nový světový řád“. Cíl byl tedy od počátku zřejmý. Podobně jako E pluribus unum, tedy „z mnohého jeden“ si lze vysvětlit tak, že dolar přebije ostatní měny a dnes je spolu se zlatem součástí většiny státních rezerv. Záměr je posvěcen dalším heslem Annuit coeptis neboli „schválil započaté“. Už se však nedozvíme, kdo ovládnutí světa požehnal, chybí konkrétní podmět. Starý Vergilius v eposu Aeneis, odkud je věta odvozena, psal, že všemocný Jupiter. V americké verzi to může být kdokoliv. Třeba Sauron…
Jeden dolar vládne všem, jeden jim všem káže. Jeden všechny převede, do temnoty sváže…