Konečně jsem viděl film „Terminátor Genisys“, pokračování proslulé ságy o zlém, posléze přátelském kyborgovi a rodince Connorových, kteří cestují časem jako jiní MHD, aby zachránili svět (jak jinak – za nic menšího se v amerických velkofilmech nebojuje) před nadvládou bezcitných robotů. Jako velký fanda série jsem si musel doplnit vzdělání. Udělal jsem však velkou chybu. Místo, abych se soustředil na počítačové efekty za miliony dolarů, snažil jsem se pochopit děj. Zhruba v půlce se mi začal točit hlava. Musel jsem film zastavit a pozřít diazepam. Nad logikou scénáře by lomil rukama a kroutil hlavou i Stephen Hawking…
Představuji si partu hollywoodských „screenplayerů“, jak po týdenním flámu, kdy kombinovali kokain, whisky a jízdu na horské dráze, si začali malovat na flipchart jednotlivé časové skoky hlavních hrdinů a připisovat jim smysl, aby výsledné dílo aspoň jakž takž drželo po kupě a nepřipomínalo hry Járy Cimrmana. Božský Arnold Schwarzenegger, který vypadá jako kyborg i normálně, zde slyší na jméno „taťka“, neboť dělal Sáře Connorové, budoucí matce budoucího zachránce světa, od jejích devíti let osobního strážce. Jsme patrně v roce 1984, ale těžko říct. Když se zmatený voják z budoucnosti a budoucí otec Johna Connora Kyle Reese ptá Sáry, co zde pohledává Terminátor v důchodovém věku, kým byl naprogramován a kdo ho sem vůbec poslal, odpoví mu jeho budoucí žena, že ten, kdo ho poslal, nechce, abychom to věděli, on, já, nikdo!?! Do toho Arnie temně prohlásí, že jeho paměťové soubory byly smazány. Kyle, otec syna, který jej sem přenesl časem, se zatváří, jako by se ocitnul v animáku „Madagaskar“. O pár sekvencí a několik mrtvol dál se chudák Kyle, který už před tím pobýval v roce 2029 i 2017, dožaduje odpovědi na otázku, jak si může pamatovat dvě časové osy?!? Starostlivému robotickému staříkovi se paměť zázračně vrátí, neboť moudře odpoví, že možné to je, pokud by byl přítomen v bodě protnutí takové časové osy! V této chvíli jsem rezignoval a už jsem jen čekal na scénu, kdy se Arnie podívá Sáře do očí a řekne: „Nejsem tvůj taťka, ale tvoje mamka“. Pak se na scéně zjeví sám John Connor, ovšem nikoliv jako budoucí mesiáš lidstva, ale jako bio robot, který chce naši povedenou trojku zabít! Diazepam pak zabral a představil jsem si jediné možné logické vyústění filmu. Emilia Clarke, která zde hraje Sáru, vystupuje i v kultovním seriálu Hra o trůny, kde ztvárňuje Daenerys Targaryen, matku draků. Roboty proto musejí zákonitě zničit její oheň dštící létající synové. Pak mi ale došlo, že nejsilnější drak na konci čtvrté řady chcípnul…
Po závěrečném finále jsem konečně pochopil smysl filmu. Je jím mravoučné poselství o správném přístupu lidstva k pohlavnímu životu jako z nedělního kázání v kostele. Aby se narodil pravý John Connor, bude nutné jej samozřejmě zplodit. Hlavní hrdinka však sex s Kylem odmítne, protože se do sebe musejí nejprve zamilovat! V sázce jsou životy sedmi miliard lidí na celé planetě a madam dělá fóry. A to přestože je Kyle sympatický fešák s vánočkou na břiše, za který by se ohlédla i frigidní lesbička. Do toho netrpělivý taťka hláškuje, že už by se konečně měli spářit, protože čas běží. Kyle je navíc vystaven těžké zkoušce. Při teleportaci se cestuje, jak známo, in natura, takže oba, Kyle a Sára, fičí časem nazí a nalepení na sebe jak mokré utěrky. Podotýkám, že řada chlapů by se s Emilii Clarke nechala přenést i na Pluto, kdy by bez okolků a moralizujících řečí zachraňovali lidstvo od rána do včera. Kyle však musí pobít další desítky lidí a zničit Skynet, aby na Sáru udělal dojem, ta se do něj následně zamilovala a on si mohl konečně vrznout! Když však dostane na konci filmu za všechnu lopotu jen polibek, vůbec bych se nedivil, kdyby se zbláznil a přidal se k robotům…
K dovršení hrůzy hrají herci prachmizerně. To i duch Hamletova otce je čipernější. Šťávu má akorát nezničitelný Arnie. Kamera nepotěší ani muže, neboť Sára je ve stroji času zabírána velmi cudně. Legrační je, že v první řadě Her o trůny se herečka Emilia Clarke ani nestačí obléknout, takže nahou ji viděla miliarda fanoušků seriálu na světě. To je další americká představa morálky. Tedy kromě teze, že muži jsou na tom s morálními principy hůř než ženy. Násilí, vraždy na tisíc způsobů zkrátka nevadí, ale pohled na ženský zadek či ňadro by křehkou mladou duši nenávratně poškodil…
Ani tady nechybí samozřejmě legendární hláška „I’ll be back“, kterou ve všech pěti dílech pronáší terminátor. Nicméně, po této halucinogenní podívané doufám, že se už nevrátí…
Nikdy…