Včera po třetí hodině středoevropského času se zastavil svět. Přestali po sobě střílet nesmiřitelní protivníci na východní Ukrajině, v Sýrii a v Iráku, v Jemenu, v pásmu Gazy. Zbraně odložil muslimští zabijáci v Nigérii. Dokonce Kim Čong-un možná usedl k televizi a zapomněl provokovat své jižní sousedy. Tisíce zbědovaných uprchlíků zastavily svou zběsilou zteč Evropy a upřeli oči na dispeje svých drahých smartphonů. Na mistrovství světa v lehké atletice v Pekingu se právě odehrával souboj mezi dvěma nejrychlejšími lidmi planety, Jamajčanem Usainem Boltem a Američanem Justinem Gatlinem. V nervy drásající atmosféře finále mužské stovky nakonec zvítězil Bolt a obhájil tak svůj post současné nejzářivější hvězdy světové atletiky a v mých očích i sportu vůbec. Poražený americký sprinter, který se pyšnil a pyšní nejrychlejším časem sezony, okamžitě upadl v zapomnění. Až tak, že jsem si musel jeho jméno vyhledat na googlu, abych je napsal správně. Fenomén Bolt zastavil svět. Bohužel jen na pouhých deset sekund. Hned poté, co komentátoři zařvali do mikrofonů „Usaaaiiin Bolt je kráálem, devět sedmdesát devět!“, se svět znovu rozběhl a pokračoval v práci na své zkáze…
Jestli má něco sílu alespoň na chvíli utlumit válečné běsnění a nenávist po celém světě, tak je to právě sport. Nejlépe takový, který je populární i v totalitních režimech, stejně jako náboženských autokraciích. Do míče kopou kluci všude. Tedy krom USA, kde je sportovním náboženstvím americký fotbal, případně baseball. Během mistrovství světa v kopané v Brazílii zastavila boje i nechvalně známá favela v Rio de Janeiro, která je jinak schopná střílet granátometem RPG po policejních vrtulnících. Podobnou sílu jako fotbal mají olympijské hry. Už během těch antických byl více či méně dodržován posvátný mír zvaný ekecheriria, což znamenalo „zdržení se rukou od zbraní“. Dnes směřují k obloze talíře satelitních antén umístěných na chýších v africké džungli i na jurtách v Mongolských stepích, sportovní přenosy chytne i Papuánec z Guineje. Takže technické možnosti tu jsou…
Vzhledem k tomu, že lehká atletika je mou srdeční záležitostí, sledoval jsem včera Boltův běh bez dechu. Hezký pocit mi vydržel do rána. Respektive přesně do okamžiku, kdy jsem si na internetu přečetl zprávu o tom, že šílenci z Islámského státu vyhodili do povětří jeden z chrámů v antickém komplexu v Palmýře…
Je to v háji…
Hi Jack, máš pravdu, svět jde do háje:) třeba by se to zlepšilo, kdyby se závodilo jako při antických olympiádách, nazí. ale asi bych dovolil i ženským trochu sportu:)
Původně jsem tam měl větu „Je to v prdeli“:-).