Jablečno

„Přijela pouť a lidí proud
zaplnil na návsi kdejakej kout“

Zapíval kdysi Karel Gott. Až na to, že včera na jablunkovském rynku nerozbil stan cirkus Humberto, ale suita hlavy státu. A hlavní atrakcí nebyl cvičený slon, ale prezident republiky Miloš Zeman. Efekt byl ovšem podobný. Lidí proud zaplnil náměstí. Dorazili mladí i staří, příznivci levice i pravice, zemanovci postávali po boku lidovců, zahlédl jsem také jeho zavilé odpůrce, rodiče přivedli své děti. Je to pochopitelné. Halleyova kometa také prolétí kolem Země jednou za 75 let. Takže kdo ví, kdy naše městečko opět nějaký prezident navštíví…

„Dobrý den. Dzieň dobry“, zahájil svůj proslov Zeman, čímž napodobil mnohé zahraniční celebrity, které si připraví pozdrav v jazyce kmene, jehož sympatie si chtějí získat. Minimální úsilí, maximální zisk. Obvyklým blahosklonným tónem učitele, kterým hovoří k mentálně zaostalým žákům, všem sdělil, co mu, zejména v posledních měsících, vadí. „Politici se bojí jezdit na náměstí mezi občany“, hovořil prezident pomalým tempem, aby to pochopil i turecký prodavač kebabu v rohu náměstí. „Oni přijedou do nějakého města, čím většího tím lépe, pohovoří se starostou a setkání s občany vynechají až do doby než nastane volební kampaň.“ Je to stejná teze, jako když Sokrates kázal na agoře, že Atény by měl vést moudrý filozof a významně při tom pokašlával a ukazoval prstem na sebe. Zeman se tím opět situoval do pozice jakési dobrotivé nadřazené bytosti, která naslouchá hlasu lidu a která ční nad vyčůranými českými politiky. Jaksi opomněl dodat, že sám byl kdysi politikem, rovnou premiérem, a v tomto období, které se kryje s mými prvními čtyřmi lety v čele města, do Jablunkova nepáchnul. Pardon, objevil se v autobuse „zemák“, před volbami do poslanecké sněmovny…

„Co uděláme s emigranty?“, zněla hned první otázka z davu. Některé Jablunkovany, z nich většina si v Albertu narve do vozíků takové hromady potravin, že by z nich žila syrská rodina zbídačelá válkou po celý rok, zjevně nejvíce trápí, že by do našeho městečka „za pecí“ nedej bože vstoupili nějací lidé tmavé pleti a snědli jim zásoby mouky zlevněné v akci. Zeman jen zopakoval, že migranty k nám nikdo nezval a že by se měli vrátit tam, odkud přišli. Následoval mocný aplaus. Bohužel, v Jablunkově, kde je patrně největší koncentrace praktikujících katolíků v republice, mají zřejmě mnozí Biblí podloženou kratší nohu kuchyňského stolu. „K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci, buď čistý!“ (Mk 1,40-45). To vám přikazuji: „Milujte se navzájem (Jan 15,17). „Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť“ (Mt, 9-13). Přitom v neděli kostel praská ve švech…

„Jaký máte názor na investici do dvojjazyčných nápisů v pohraničí?“, zněl jeden z dalších dotazů. Dav začal okamžitě tleskat, ozvalo se také hlasité „No konečně!“. Zvolání reprezentuje mínění části zdejších občanů, kteří se hlásí k české národnosti, jimž nedá spát otázka soužití s těmi, kteří mají v občance národnost polskou. Tento postoj vychází ze stejných xenofobních kořenů jako Zemanovy či Klausovy názory na migranty. Tzn., pokud tady, rozuměj v Česku, chcete žít, musíte se nám, rozuměj Čechům, přizpůsobit. Smutným paradoxem města je skutečnost, že většina zdejších „Čechů“ netuší, anebo zapírá, že řada jejich předků navštěvovala polskou „podstawówku“. Místo, aby pan prezident řekl, že dvojjazyčnost je správná, protože vyjadřuje úctu a respekt k lidem, kteří dýchají stejný vzduch, akorát mluví odlišným jazykem, prohlásil pouze, že mu dvojjazyčnost nevadí…

V závěru se na podium v rozporu s protokolem akce chtěl vetřít (nakonec zůstal potupně na schůdkách) také senátor Petr Gawlas, který cítil silné puzení překvapenému Zemanovi zbožně rozechvělým hlasem připomenout, že už spolu diskutovali v penzionu a že jeho erudované odpovědi „nás všechny potěšily“. Signál směrem k přihlížejícím zněl jasně. S Milošem jsme dobří kámoši, vidíte to přece na vlastní oči, že když mi dáte za rok svůj hlas v senátních volbách, všechno jako vždy zařídím…

Politický cirkus Humberto opustil rynek. Hradní pán odjel, do Prahy, Pekingu, Moskvy nebo čert vím kam. Vždyť je to fuk…

To my jsme tu zůstali sami se sebou…