Chvála osudu, že jsem za celých 16 let mého starostování nemusel v Jablunkově vítat prezidenta republiky. Neplatí to o Václavu Havlovi, toho bych hostil moc rád, kdyby k nám zamířil. Mám na mysli Václava Klause a Miloše Zemana. Tito pánové nikdy nepožívali mé důvěry a úcty. V mé kanceláři nikdy nevisely jejich portréty. To bych si tam raději pověsil obrázek Bárta Simpsona. Nakonec čestné „prezidentské“ místo celá léta překrývala základní mapa města s vyznačením ulic včetně čísel popisných. Mělo to bezpochyby větší smysl, než se každý den koukat na nějakého narcistického ředitele Vesmíru, který začíná každou větu slovy „Já jsem“…
Václav Havel vesměs probouzel v lidech pozitivní charakterové vlastnosti, především toleranci a snášenlivost. Také schopnost vnímat druhé nejprve z té lepší stránky, často ještě dlouho poté, co se přesvědčíme o opaku. Havlovu proklamovanou pravdu a lásku nechávám stranou, to první je Mount Everest lidského charakteru, který zpravidla zdolají jen ti, jimž je do těla násilím vpraven thiopental sodný, to druhé zas pojem široký jak oceán. Havel se nemusel nijak snažit, on takový byl. Sílu čerpal paradoxně ze svých pochyb a slabostí, neboť jak známo, beze strachu není odvahy…
Klaus a Zeman jsou pak jeho protipólem. Trochu se podobají mozkomorům z Harryho Pottera, přízrakům, kteří vysávají z lidí pozitivní energii, a nechávají v nitru xenofobii, nacionalismus, vypočítavost, zášť a nesnášenlivost. Oni nespojují, nýbrž rozdělují. Oba navíc nikdy nepochybovali o své výjimečnosti a nadřazenosti. Zatímco Havel byl uznávaným reprezentantem i symbolem státu, zmiňované duo pak učinilo z prezidentství karikaturu. Samozřejmě nic neplatí obecně, nelze paušalizovat. Co člověk, to názor…
V Jablunkově jsem přivítal během svého působení na radnici Pitharta, Sobotku, Zaorálka, Topolánka, ale prezidentům jsem se vyhnul. Naštěstí. Nemusel jsem se přetvařovat a hrát divadlo, kdy bych je nejraději v soukromí poslal do háje, ale vzhledem k tomu, že starosta ze zákona zastupuje obci navenek, bych stejně nakonec „sám rád musel“ zachovat dekorum a glanc…
Svět je, holt, jedno velké divadlo…