Při starostování musí Mohamed k hoře, pokud chce získat peníze či jiný profit pro město, obráceně to nefunguje. Během šestnácti let jsem se vypracoval na zkušeného horolezce, nebylo zbytí. Zlezl jsem u nás, co se dalo, od Bachraté, přes Lysou horu až po Sněžku, rozuměj, setkal jsem se s úřadníky státní správy, s jejich ministry i premiérem. Havla nepočítám, jeho přijetí starostů na Hradě byl spíš fór…
Vždy se jednalo o pracovní jednání, až na pár výjimek to nebyli mí přátelé, a už vůbec jsem se s nimi nefotil a netvrdil všem okolo, že jsou to mí kámoši, jak to dělá jistý nejmenovaný senátor, který se vetřel i k papeži. Vzhledem k tehdejší mocenské garnituře jsem si musel často potřásat pravicí s pravicí…
Obchvat města už byl pomalu před dokončením, potřebovali jsme ještě sehnat prachy na chodník pro pěší do Městské Lomné, kde se zvýšil provoz aut. I vypravil jsem se na krajský úřad do Ostravy za tehdejším náměstkem pro dopravu a pozdějším ministrem životního prostředí Drobilem z ODS. Přijal mě ve své kanceláři. Vysvětlil jsem mu situaci a požádal jej o pomoc, slušně, nikoliv servilně. Úder jsem naprosto nečekal. Drobil je mladší, tehdy vypadal sebevědomě a pěstěně. V klidu mě vyslechl, pak se mi podíval pobaveně do očí a řekl „Pane starosto, nějaký chodník někde Jablunkově je mi naprosto u prdele!“, a dodal, že pokud to dám k lepšímu, bude to tvrzení proti tvrzení. Holt, právník…
Dobré vychování pravicových politiků měl šanci vylepšit premiér Topolánek. První setkání proběhlo v Lobkowiczkém paláci v Praze, kam jsme se za ním vypravili s „prezesem“ jablunkovských Poláků, abychom jej přemluvili k návštěvě našeho folklorního festivalu. Měl mu dodat lesk. Během našeho představování mi sice dvoumetrový Topolánek třásl rukou, ale jeho pohled směřoval jinam. Stačil jsem říct jen příjmení. Dotyčný se beze slova odešel věnovat jiným hostům. Byl jsem pod jeho rozlišovací schopnost. Tak příště…
Za dva měsíce premiér na „Gorola“, skutečně dorazil, a to rovnou ve valašském kroji. Volby dělají zázraky. Důležití hosté se vždycky scházejí před průvodem v Domě PZKO. U dveří sálu probíhalo srdečné vítání hostů, moje oblíbená šaráda, v posloupnosti potřásali rukama nejprve pán a paní domu, poté starosta s chotí. Těsně před tím, než došla řada na mě, zmerčil Topolánek tehdejšího generálního ředitele Třineckých železáren Ciencialu, otočil se k němu a bodře zvolal „Čau, ty chuju, co ty tu?“ a odkráčel mu v ústrety. Chlap s „gulami“ dodal akci očekávaný lesk. Žádné příště už nebylo, naštěstí…
Všechny ovšem trumfnul Miroslav Kalousek. Tehdy jsem sháněl 60 milionů na rekonstrukci polské základní školy a budoucí nejlepší ministr financí byl zatím „jen“ předsedou rozpočtového výboru poslanecké sněmovny, tedy klíčovou osobou mého plánu. Jako vždy mi nezištně pomáhal senátor Emil Škrabiš, dosud jediný člověk z našeho regionu hodný této funkce. Když jsme kráčeli chodbou k páně předsedově kanceláři, vypadali jsme jak bratři Daltonovi z komiksu o Šťastném Lukovi. Kalousek má hodně přes 190 cm, já svých průměrných 179 cm a Škrabiš 160 cm i v botách „koních“. „Tak co si dáme, pánové?“, zeptal se hostitel, když jsme usedli do kožených křesel: „Mám tu výbornou moravskou slivovici“. Cvakli jsme si. „Cigarety?“. Dali jsme kouř. Jeho charizma ironického kovboje mi tehdy imponovalo. Pak jsme probrali školu. Velký „ještě lidovec“ potřeboval malého. Kalousek slíbil, že peníze ve státním rozpočtu prosadí. Stalo se. Do roka jsme stavěli. Je to patrně chytrý hajzlík a schopný architekt moci, v mnohém s nim nesouhlasím, ale na rozdíl od mnoha jiných politiků drží slovo. A to je vzácné…
Špacíroval jsem po různých horách a kopcích. Znám i krtince, co si myslí, že jsou Mount Everest…
Díky za takový článek! Neuvažuješ o tom, že by jsi pravidelně přispíval např. do Hutníka, či Horizontu? Tady to čte jen pár lidí a to je škoda! Mnohým by to otevřelo oči!
Popravdě, neuvažoval jsem o žádném pravidelném přispívání, a do zmíněných plátků už vůbec ne. Oba jsou poplatné a tendenční, v Hutníku je cenzura, v Horizontu frustrovaná šéfredaktorka:-). Nemám to zapotřebí. Píšu si svobodně co chci, jak chci a kdy chci. Jsem rád za těch pár desítek čtenářů, kteří si mě našli. Většina lidí čte stejně Blesk:-). Ale v jednom směru jsi mě, Igi, inspiroval. V H+H jsem kdysi pracoval:-). Z Hutníku mě vyhodil Chrenek za neposlušnost, pro Horizont jsem pracoval na dohodu jako volný novinář moc rád, neboť jeho zakladatel, šéfredaktor a tehdejší majitel Petr Brozda netrpěl předsudky, byl objektivní a dal všem svobodu psaní. Dobré téma:-). I když pointu už jsem vykecal:-).