Dnes je tomu údajně přesně 400 let, co geniální astronom, fyzik a matematik Galileo Galilei vyřkl památnou větu „A přece se točí“. Koncem února 1616 si katolická církev velikána pozvala do Říma na kobereček a přikázala mu „neschvalovat a nebránit“ Koperníkovu „hypotézu“ o tom, že Země se točí kolem Slunce, nikoliv naopak, jak znělo tehdejší dogma. Vzhledem k tomu, že mu svatá inkvizice, tehdejší církevní StB, vyhrožovala upálením, existují o pravdivost učencova odvážného výroku pochybnosti. Jedni tvrdí, že slova vykřiknul až při odchodu ve dveřích, a pak bral schody po pěti, druzí jsou naopak přesvědčeni, by mu nic takového bez trestu upálení projít nemohlo. Vystrašený Galileo prý proto před soudem hlesl jen „Chci močit“…
Estébáci v sutanách však Galileovi pokoj stejně nedali a v roce 1633, kdy bylo jednomu z největších myslitelů lidstva 69 let, jej odsoudili jako kacíře na doživotí, což poté milostivě změnili na domácí vězení. „Otec vědy a moderní astronomie“, jak bývá nazýván, musel pod hrozbou mučení své monumentální dílo zavrhnout, své myšlenky odvolat a uznat, že pochybil pýchou při psaní svých knih, které byly okamžitě zařazeny na Index Librorum Prohibitorum, z něhož byly vyškrtnuty až v roce 1835. Člověk, které otevřel okna Vesmíru dokořán dávno před Grygarem, který jako první pozoroval dalekohledem Mléčnou dráhu a pochopil, že nejde o mrak, ale o shluk hvězd, byl rehabilitován až v roce 1992 osvíceným papežem Janem Pavlem II., který zrušil výrok inkvizice…
A to měl Galilei ještě štěstí. Jeho kolega, astronom a filozof Giordano Bruno, který měl tu drzost tvrdit, že Země ani Slunce nejsou středem Vesmíru, který je ještě k tomu nekonečný, shořel v roce 1600 na hranici. Volnomyšlenkář, který jako panteista věřil, že „Bůh je vše“ a „Vše je Bůh“, nebyl rehabilitován dodnes…
Skrz tmu v hlavách náboženských fanatiků by chudák Galileo neprohlédl ani přes Hubbleův vesmírný dalekohled…
Bohužel tohle funguje stále a na vině již není církev, i když je to velký a zatím asi nepřekonaný vzor. Právě dnes, z té záplavy informací, které se na každého ze všech stran hrnou, není jednoduché vyšťourat nějaké to zrnko skutečné pravdy (nebo alespň ty zrnka, které se pravdě trochu blíží). A ti, kteří se snaží o její zviditelnění visí opět často na pranýři, i když alespoň už ne skutečném, ale ‚pouze‘ mediálním. Je sice pravda, že to nejsou již zásadní informace o tom jestli se točí a nebo netočí. Jsou to většinou informace v podstatě nicotné. Bohužel velice často ovlivňují názor a rozhodování velkého množství lidí. A v tom jsou velmi nebezpečné. Dalo by se spekulovat o původu a důvodech pro šíření určitých informací, ale to by byla politicko-filozofická debata na dlouhé zimní večery.