Včera jsem v rádiu po dlouhé době slyšel „Thriller“ od Michaela Jacksona. Slavný hit se proměnil v Brumbálovu myslánku, do které jsem se ponořil a znovu spatřil událost, která ležela zasuta pod jiným harampádím v komnatě mých vzpomínek. Má oslava nejvýznamnějšího křesťanského svátku v roce 1985 neměla nic společného s náboženskou tradicí. Žádné Velikonoce, Vigilie, Vzkříšení Krista, žádná vrbová pomlázka, která „mluví jednou v roce, má zlatá dívenko, dáš-li Ty mně srdce?“, ale Video…
Ovšem tehdy s velkým „V“. Mluvím o době, kdy u nás existovaly telefony jen s číselném vytáčením a o mobilech nefantazíroval ani Steve Jobs. Videopřehrávače, na kapitalistickém „Západě“ běžná věc, byly v socialistickém Československu vzácné jak jednorožec, a ti kteří jej vlastnili, byli s kufrem filmů na „véháeskách“ zváni na mejdany. Seance fungovala stejně, jako když se dříve u jediného televizoru v dědině sesedli všichni sousedé…
Jednoho takového borce pozval kamarád na naši velikonoční párty na chatě v Komorní Lhotce, což se později ukázalo jako špatný nápad. Původní plán byl jednoduchý, věnovat se alkoholu a dívkám. Pro mě v opačném pořadí. Přítelkyně Tomáše, buldozera dívčích srdcí a majitele chaty, zas pozvala pro nás „chlapy“ několik svých nezadaných kamarádek. Jako osamělý plachý introvert jsem doufal, že s jednou z nich po nezbytném romantickém tlachání a pár skleničkách vína skončím v posteli. Miloval jsem tehdy dívku, která mě ovšem odmítala, a tak mi nezbylo než chtít tu, která by chtěla mě. Slibně se rozvíjející se neděle však nabral jiný směr ve chvíli, kdy do videorekordéru zajela první kazeta…
Jakmile se na obrazovce objevil svalnatý Schwarzenegger, co by Barbar Conan, vtáhla nás video seance, kterou nikdo z přítomných nezažil, jako malstróm do zapovězeného světa za Železnou oponou. Když komiks vystřídaly souložící německé zdravotní sestřičky, první porno, které jsme v životě viděli, okolní svět přestal existovat. Následovali zombíci ve videoklipu „Thriller“. Pak filmy jako „Lesní duch“,„Terminátor“, „Věc“ „Ničitel Conan“ a další trháky, vždy prokládané příběhy z nemocničních zařízení v Německé spolkové republice. Holky to záhy přestalo bavit, takže před videem zůstalo trčet jen zhypnotizované mužské osazenstvo chaty, které do sebe házelo panáky a zajídalo je chlebíčky. Občas do zakouřené místnosti nakoukla některá z dívek, ale ihned naštvaně zabouchla dveře. I kdyby měla na sobě pouze čepeček a stetoskop, nikdo z nás by ji nevnímal…
Koukali jsme tehdy na video nepřetržitě od pěti odpoledne do jedné hodiny následujícího dne. Když jsme mátožně vylezli na světlo, holky zmizely a na stole ležel lísteček „Trhněte si nohou, pitomci. P.S Veselé Velikonoce“…
Přeji hezké Velikonoce. To jste opravdu byli takový volové…. a všichni?
Mladí a pitomí:-). No, trochu jsem to přibarvil:-). Vylezli jsme v deset a ty holky jsme ještě stihli:-). Hezké svátky…
No a já jsem taky vůl, no co už, člověk se může ztrapnit různými způsoby.
Občas jsem natvrdlý.
Klídek:-). Určitá míra fabulace k podobným „fejetonkům“ patří:-). Někde uberu, někde přidám, prostě jak mi to pasuje. Konkrétně u tohoto krom nafouknutí času a reakce dívek (většina tam přece jen zůstala) vše sedí:-). Tedy až na drobnost, že si po těch třiceti letech nejsem jistý, zda šlo o Velikonoce:-). Ale skloubil jsem historku se svátkem ,protože se mi to hodilo:-). Naopak u „Derby“ jsem to raději utnul po fotbale, protože o tom, co se dělo následně až do rána raději pomlčím:-). Jinak jsem rád za každou reakci, takže v pohodě:-).