V Česku rozumí fotbalu úplně každý. Po celé zemi od Bukovce až po Krásné, od Lobendavy až po Vyšší Brod jsou rozesety desítky tisíc komentátorských stanovišť. V každé knajpě s televizí sedí tři až čtyři moderátoři zápasu a dvacet odborníků. „Elektronickou tužku“ třímá číšník, který s ní připisuje čárky na účtenku za každé další pivo…
Sice alkohol nepiju, ale mezi odborníky na kopanou se počítám taky. Mou kvalifikací je fakt, že jsem jako mladší žák hrál pravého záložníka za Třinec. Trenér mě chválil především za sprinty s balonem po křídle a následné centry do vápna. Kdyby mě nezachytila síť cvičné branky za lajnou, musel by mě zastavit až drevorubač s motorovou pílou v lese za Svrčinovcem, jako v té reklamě na škodovky…
Jsem tedy plně oprávněn prohlásit, že vystoupení českých fotbalistů na EURO 2016 ve Francii bylo tragické. Počet vulgárních slov vyjadřujících stejný pocit, která padla na všech „komentátorských“ stanovištích a v obývacích pokojích u televize, nevysloví parta ostravských havířů za celý rok. Kdybych parafrázoval posměšný výrok Limonádového Joa po partii pokru s Hogo Fogem, řekl bych jen: „Prohráli jste, saláti“. Nejde však však o to, „že se to stalo“, ale „jak se to stalo“…
Náš mančaft modelů měl možná nejhezčí „outfit“, ale jinak propadl ve všech fotbalových činnostech. I klusající želva by byla rychlejší než někteří hráči, i zajíc s obrnou by udělal kličku protivníkovi v pozici jeden na jednoho dřív než naši ofenzívní borci, i obrana složená z romských prostitutek z D8 by byla neprostupnější než česká obrana, i slepý houslista Mareš z Tylovy Fidlovačky by pochytal víc střel než Petr Čech. A ještě by k tomu zapěl „Kde domov můj“. Mravenec vlekoucí kostku cukru má desetkrát větší vůli po vítězství než naši „Lvi“. Česká kopaná se zkrátka dostavila na nádraží v momentě, kdy tudy ten evropský, neřkuli světový fotbal dávno profičel…
Nikdy by mě nenapadlo, že budu fandit Maďarům!?! Já bloud jsem si dosud myslel, že tam v polonacistických mundůrech národních gard vyřvávají při projevech Orbána „Magyarország a Magyaroké!“, tedy „Maďarsko patří Maďarům“, a oni tam zatím, kluci uherští, hrají kvalitní fotbal. Utkáním Maďarsko – Portugalsko pro mě šampionát vlastně začal. Poté, co jsem proseděl hodiny u zápasů, které skončily remízou nebo brankou v poslední minutě, se konečně začalo něco dít. Nikdy dřív by mě nenapadlo, že mě nadchnou Velšané či Irové, jedni i druzí. Ať se jde nafoukaný Zlatan vycpat, nejlepším hráčem je pro mě zatím Gereth Bale…
Ještě, že nám na šampionátu postoupili do osmifinále další „naši“…
Slováci a Poláci…