Josef Švejk na sobě pozoroval známky slabomyslnosti, zejména k večeru, já jsem u sebe zachytil znepokojivé příznaky paranoie, zejména v posledních měsících. Stihomam nesouvisí s představou, že mě špehují mimozemšťané, ale s možným útokem islámských džihádistů. Tentokrát za to nemůžou trpaslíci, ale lidé jako Zeman, Okamura, Klaus mladší a jim podobní, kteří využili teroristických útoků ve Francii, Belgii a Německu, k rozdmýchávání obav, že „nebezpečí se blíží“. Což se jim pro zvýšení vlastní popularity náramně hodí. Právě těmito výroky jdou na ruku ideologům konečného vítězství koránu, kteří chtějí mezi Evropany zasít pocit ohrožení a vyvolat chaos. Stydím se, že jsem tomu na chvíli podlehnul…
Když kolem mě o uplynulém víkendu na eskalátorech vídeňského „hauptbahnhofu“ projely dvě muslimky v černých burkách, aniž bych to dokázal potlačit, začal jsem se rozhlížet po přeplněné hale, zda neuvidím snědého vousatého mladíka s nenávistným výrazem ve tváři. Mé dvě dcery kráčely davem tak deset metrů přede mnou, takže bych je včas nezalehnul, kdybych zaslechl výkřik „Alláhu Akbar“. Už nejsem normální, řekl jsem si. Bohužel, paranoia se vrátila na náměstí před katedrálou svatého Štěpána. Zahnal ji až „šnicl“ široký jak sloní noha s výborným bramborovým salátem…
Iracionální obava z ohrožení mé rodiny zmizela až na břeclavském nádraží, před nímž posedávali vousatí bezdomovci pijící víno z krabice, kteří by za normálních okolností budili ve Vídni větší hrůzu než zájezd Afghánců. Zde však ztělesňovali bezpečí domova. Vítejte v současném Česku! V zemi, kde se muslimové shlukují jenom v lázních Teplice či Darkov a noži útočí akorát psychicky vyšinuté ženské v obchoďáku nebo před školní budovou. V zemi, které se proud migrantů sveřepě vyhýbá, případně z ní dokonce prchá, což je neklamným znamením naší nízké životní úrovně a druhořadého postavení ve srovnání s vyspělejšími státy Evropy jako jsou Německo, Švédsko či Británie…
Pravdou však je, že téměř nemine den, aby se v médiích neobjevila zpráva, že někde na západ od našich hranic zaútočil nějaký frustrovaný mladík arabského původu, který chce dát své sebevraždě spojenou se zabíjením nevinných lidí „vyšší smysl“. Už z toho blbneme všichni. Včera večer během sledování olympiády zavolal jsem na ženu „Pojď se honem podívat, střelba!“. Doběhla z kuchyně s poděšeným výrazem a slovy „Proboha, kde zas?“. Vysvětlil jsem ji, že za chvíli začne finále v trapu, respektive střelbě na pohyblivý terč, kde o medaili bojoval náš David Kostelecký…
Paradoxní je, že země postižené terorismem se pomalu smiřují s faktem, že všechny šílence nelze odhalit a zabránit jim v útoku. Většina lidí dává všem fanatickým muslimům najevo, že se jich nebojí. Místo abychom s Evropskou unií drželi pospolu, Klaus mladší hystericky radí útěk. „V sousední zemi se vraždí, v sousední zemi už nemůžete jet vlakem. Dnes byly v Mnichově zavřeny všechny bary a restaurace. Preventivně. Všichni mají být doma a třást se strachy. Tohle je svět jaký chcete pro sebe a své děti? Nevidím jinou cestu než vypadnout z Evropské unie a tvrdě kontrolovat vlastní hranice. I za cenu, že o třetinu zchudneme.“…
Napříště se musím proti podobným žvástům lépe obrnit…