Ubožáci

Olympijské hry v Rio de Janeiro jsou od neděle minulostí. Čeští sportovci z nich přivezli deset medailí včetně jedné zlaté. Díky a klobouk dolů. Ti z nich, kteří se zúčastnili závěrečného ceremoniálu, ještě nestačili nedorazit do olympijské vesnice, když se na serveru www.sport.cz objevil článek s titulkem „Česko v páté desítce. Co do hodnoty medailí to byly nejméně úspěšné hry od roku 1932, Slováci jsou výš“, samozřejmě bez podpisu autora. Onen „novinář“ neopomněl napsat, že v Los Angeles, kde se před 84 lety hry konaly, tehdejší Československo reprezentovalo pouze sedm sportovců. Co dodat? Jen to, že anonymní autor je ubožák, který by pravděpodobně zkolaboval po stometrovém „sprintu“…

Článek samozřejmě vyprovokoval sérií komentářů na názorovém fóru. Třeba „Kdyby dali Krpošovi tretry, koně, raketu, dobrou loď, tyčku, oštěp, kajak a plavky, mohlo to být mnohem lepší“ nebo „Kdyby se soutěžilo ve velkohubosti (Hejnová), tak jsme ověnčeni zlatem, jako nikdo jinej“. Naštěstí však převažovaly pochvalné gratulace a kritika našeho neexistujícího systém výchovy nadějných sportovců. Případně finanční podpory sportu jako celku, což je bohužel pravda. Ovšem to není nic objevného…

Co se Slováků týče, chováme se my Češi naprosto bezostyšně. A nejhorší je, že většině z nás už to ani nepřijde divné. Ve stejném článku byla zveřejněna tabulka „Historické pořadí zemí na letních olympijských hrách podle hodnoty medailí (zlato-stříbro-bronz)“. Podle autora se Česká republika ziskem 64 zlatých, 67 stříbrných a 71 bronzových medailí umístila na krásném 18. místě. Kdežto Slovensko na 45. místě má devět zlatých stejně jako Uzbekistán. Ale abych nevinil jen zmíněného ubožáka. Týdeník Reflex vydal před olympiádou v Riu speciální přílohu nazvanou „55 zlatých příběhů – Neznámé osudy našich olympijských vítězů“, kde smíchal Čechy Emila Zátopka a Věru Čáslavskou se Slováky Antonem Tkáčem a Jozefem Pribilincem. Asi není třeba dodávat, že slovenská média nic podobného nedělají. Kdyby se to dozvěděl Zátopek, zřejmě by se zašklebil ještě víc než při běhu a zahodil by tretry. On se cítil především jako Čechoslovák. Stejně tak Čáslavská nebojovala o medaile pouze pro Česko…

Pokud si vlastní českou malost musíme nastavovat slovenským klínem, že jsme stejně samozřejmě přebrali i bývalou federální vlajku bezděky zmiňuje v hloupém hitu i Malátný z Chinaski, a jízlivým zpochybňováním dřiny našich olympioniků, jsem opravdu ubozí. Autor článku má pravdu…

Slováci jsou výš…