V říjnu 1976 byl ve sbírce zákonů ČSSR zveřejněn „Mezinárodní pakt o občanských a politických právech“, který vycházel ze závěrů Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, konané v Helsinkách v roce 1975. Naši soudruzi pakt podepsali, ale na dodržování lidskoprávních závazků se vykašlali. Právě na tento fakt upozorňovalo Prohlášení Charty 77, které bylo zveřejněno před čtyřiceti lety…
Text je v podstatě tak mírný, že připomíná napomenutí zlobivého dítěte rodiči ve stylu „Pepíčku, to se nedělá“. Ovšem žádné „baci baci“ v něm nenajdete. Právě v jeho kočičí hebkosti spočívá jeho síla. Kdyby Prohlášení otisklo Rudé právo, osmdesát procent občanů by s jeho obsahem souhlasilo a dalších dvacet z nich by Chartu podepsalo. Pepíček to ihned pochopil a její text ztopil a důsledně tajil. Signatáře sice nepopravil, jak by to zcela jistě udělal v padesátých letech, ale dostatečně stíhal, dusil a zesměšnil na to, aby od podpisu odradil celý národ. Do roku 1989 Chartu signovalo jen necelých dva tisíce statečných…
Počátkem února 1977 nahnali soudruzi naše přední umělce do Národního divadla, aby tam jako za Heydrichiády demonstrovali věrnost režimu, straně a vůdci. Úpisu ďáblovi se říká Anticharta. Předpokládám, že nikdo z jejich signatářů text Charty 77 nečetl. To však Gotta, Bohdalovou, Vondráčkovou, Vašáryovou, Suchého, Bartošku či Svěráka neomlouvá. Ve stejné době svolal v Jablunkově Měský výbor KSČ schůzi, kde měli zdejší stráníci Chartu a pražské přisluhovače imperialistů rovněž odsoudit. Můj budoucí tchán Jan Konderla, dlouholetý komunista a těžce pracující dělník, však prohlásil, že odmítá podepsat protest proti něčemu, co nečetl. Zároveň vyzval místní vedení strany, ať je text Charty 77 na schůzi veřejně prezentována. Tím to zhaslo. Už se žádná podobná schůze nekonala. Tchána za jeho pevné zásady nikdo neperzekuoval. Dělník taky neměl kam spadnout. Zato Gott se podělal strachy, že by mu komouši zakázali pět jeho písně, čímž by přišel o Zlaté Slavíky a popularitu. Podobně na tom byli i ostatní „umělci“…
Je zvláštní, že Antichartu odmítlo podepsat celé brněnské divadlo Husa na provázku, ač bylo vyzváno. Polívka, Pecha, Donutil a další si zaslouží respekt. Brno si na rozdíl od Prahy zachovalo tvář…
Statečnost má mnoho podob…