V pondělí skončil desátým dílem seriál „Svět pod hlavou“, který Česká televize natočila podle britské předlohy „Life on Mars“. Policajt se po nehodě neprobere v současnosti, nýbrž o třicet roků nazpět. Je to sen muže v kómatu nebo hrdina skutečně propadl časem? Co musí detektiv v minulosti vyřešit, aby se mohl vrátit zpět? Britský mustr z roku 2006 okamžitě zkopírovali Američané a po deseti letech i Češi. Bylo zajímavé sledovat, jak si s příběhem poradí naši tvůrci, neboť vracet se v čase na Západě a na Východě není jedno a totéž…
Britský originál je parádní „oldschoolová“ jízda ve stylu profesionálů Bodyho a Doyleho. Detektiv z časů moderních vyšetřovacích metod, počítačů a přísných legislativních postupů se najednou ocitá mezi partou neotesaných drsňáků, kteří se nezdržují soudními povoleními, ale rovnou rozkopávají dveře. Kteří se řídí zkušenostmi a intuicí a podezřelým dají pěstí do nosu, aniž by jim nejprve přečetli jejich práva. Manchester 1973 je kouzelný, odevšad zní skvělá, dnes legendární muzika, kouří se v putykách i kancelářích. Hulvátský šéf má po ruce místo koltu placatku s whisky. Hrdinovi poté, co zjistí pravdu o svém otci, dojde, že do roku 2006 se dostane jedině tak, že ve jménu nápravy policie podrazí svérázné kolegy. Což také učiní a procitá z kómatu. Po „westernových“ zážitcích mu však současnost najednou připadá sterilní, bezkrevná, umělá, a proto skočí ze střechy policejního komplexu dolů, respektive zpět do roku 1973, kde to pulzuje životem. Napraví podraz a získá zpět přátelství drsných, ale přímých kámošů i lásku policistky, která mu celou dobu stála po boku. Anglie mladého Davida Bowieho, podle jehož hitu „Life on Mars“ seriál jeho tvůrci nazvali, je mnohem opravdovější, než současnost…
Američané seriál naklonovali jako ovečku Dolly a děj přenesli do New Yorku 1973. Narodil se jim však jenom bezpohlavní chcípáček, který ztěžka doklopýtal do závěrečného dílu, v němž zatřepal kopýtky tak bizarním způsobem, že by to nevymyslel ani Bowie po koňské dávce LSD. Hrdina se také rozhodne zůstat v roce 1973 a v dlouhém záběru líbá svou policistku, přičemž kamera dvojici třikrát obkrouží. Za pár okamžiků se však hlavní postava probouzí na vesmírné lodi, kde to vypadá jako na palubě Ikarie XB 1. Postupně vylézají z kryogenických kapslí také ostatní kolegové newyorského policejního oddělení. Je rok 2038 a raketa míří k Marsu. Hrdina se dozví, že srážka s meteorickým rojem ovlivnila jeho „nervovou stimulaci“ a cituji „srazila jej do roku 1973 s pamětí z roku 2008“. Načež se divák dozví, že jeho drsňácký šéf je vlastně jeho otec, který mu vzápětí udělí rodičovskou radu „Ať si na jakémkoliv místě, najdi tam domov“. Což je moudro nad zlato, obzvlášť pokud se člověk zrovna nachází v afghánském vězení. Kosmický modul poté přistane na Rudé planetě. Před našimi poldy ve skafandrech se doširoka otevřou dveře a palubní počítač zahlásí „Brána je otevřena“. Zřejmě proto, aby to policajti ze 125 okrsku pochopili. Seriál „Kosmo“, hadra…
Tvůrci české verze nazvané „Svět pod hlavou“ podle verše z písně „Stín kapradiny“, kterou slyšel Jakub Marvan těsně před nehodou (v původní verzi to byla „Life on Mars“), naštěstí dovedli seriál do logického konce. Marvan se probral z kómatu v současnosti. Díky Bohu. Kdo z nás by chtěl zůstat v roce 1982, tedy krom Jakeše, Grebeníčka a spol. Poté usvědčil ze zločinů soudruhy z minulosti, ze kterých se po Sametové revoluci stali opět místní bossové. Vlastně jimi nikdy nepřestali být, což je smutný paradox dějin bývalého komunistického „Východu“, nikoliv demokratického „Západu“. Smyslem snové cesty časem do roku 1982 bylo ukázat mladší generaci tehdejší režim. V prvních dílech jeho zprvu úsměvně absurdní, ke konci nepokrytě zločinnou podobu. Marvan sám pak musel napravit své morální selhání z úvodu příběhu. V samém závěru se hrdina s doktorkou nelíbá, kamera nekrouží. Naopak, zcela neromanticky odcházejí držíce se za ruce vstříc šedým panelákům, které si zachovaly svou podobu z časů reálného socialismu…
Docela by mě zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby se současný britský policajt probudil v roce 1982 v tehdejším normalizačním Československu…
To by byl ten pravý „Life on Mars“…