Poslední tři dny svobody

„Jsem prosím dýmkou básníka.
Pán kouří, čichněte k mé tváři,
typ kreolky, mám slušné stáří.
Ach, čas tak rychle utíká“

Charles Baudelaire „Dýmka“

Posledního panáka v hospodě jsem vypil 23. května 2006 někdy před půlnocí. Matně si vzpomínám, že šlo o fernet. Zcela jistě vím, že se to odehrálo v restauraci U Bullawy. Poslední cigaretu v hospodě vykouřím 31. května 2017, bude značky Gauloises light. Určitě to nebude před půlnocí, to vím zcela jistě. Které restaurační zařízení si pro tento smutný akt vyberu, to ještě netuším. Zřejmě to bude opět starý dobrý Bullawa. Pak pro mě svoboda v této zemi končí…

Proto jsem v listopadu 1989 necinkal na náměstí v Třinci klíči, aby mi někdo o 28 let později zákonem zakázal něco, co mám rád, co mi způsobuje libost a zbavuje mě chmur a stresu. Kvalitní espresso a k tomu lahodná cigareta v hezké kavárně, to je příjemný rituál, harmonie, kterou pokrytec mající na výběr bezpočet nekuřáckých restaurací nikdy nepochopí. Od června budu ke kávě srkat minerálku, zatímco u vedlejšího stolu bude alkoholik zazdívat piva panáky. Tento výjev bude pozorovat rodinka s dětmi obědvající u dalšího stolu, která se konečně osvobodila od role pasivních kuřáků. Nehledě k tomu, že se notorik vyzvrací před hospodou a hezký podvečer v duchu reklamy „Chlapi sobě“ zakončí tím, že doma zmlátí ženu. Jako střízlivému kuřákovi, a to kouřím maximálně tak čtyři pět cigaret denně, mi manželka akorát suše sdělí, že smrdím kouřem…

Co se polistopadové svobody týče, ta se rodila na pražské Národní třídě a poté v zadýmené kavárně Činoherního klubu, kde Havel, Vondra, Dienstbier, Pithart a spol. založili Občanské fórum. Kdyby tušili, že je tehdejší člen KSČ a agent StB Andrej Babiš pracující v Maroku v barvách prominentního Podniku zahraničního obchodu a tehdy osmnáctiletý politický kariérista Bohuslav Sobotka jednoho dne vykážou s cigaretou ze Zlatého tygra či od Pinkasů, možná by se na celou revoluci vykašlali. Iniciativu by rovnou přenechali nekuřákovi Klausovi, který tehdy do kamery přitepleným hlasem prohlásil, že nemá čas sníst ani chlebíček, jak chudák bojuje za svobodu…

Každopádně vznikne nová sorta filmů pro pamětníky. Vedle klasického Kristiána, kde Oldřich Nový s Adinou Mandlovou noblesně kouří v moka salonku, do této kategorie spadnou také všechny filmy s Willisem či Belmondem. Nostalgicky si budu pouštět klipy k hitům Tří sester „Zelená“ či Hapky s Horáčkem „Buřty, pivo a nenávist“. Všechny pokrytecké omezovače svobody narrrvat do popelnic, do popelnic…

„Jsem jeho lékem, on to tuší,
má přítomnost ho uzdraví,
Já rozptýlím ho z únavy.“