Klaus: „Šest ku jedné“
Mečiar: „Čo to trepeš, Václav? V Bratislave ma dojebú. Päť na jednu “
Klaus: „Čtyři a půl ku jedné. Bez Čechů by z vás byli Maďaři“
Mečiar: „Štyri na jednu. Bez nás by ste boli Nemci“
Klaus: „Tři ku jedné. Bez Čechů byste doteď pásli ovce“
Mečiar: „Dva a pol do jedného. Bez nás byste mali figu borovú, a nie hory“.
Klaus: „Dobře, tak si státní hmotné rezervy rozdělíme v poměru dvě ku jedné. Ale než se zmátoříte a splatíte nám pohledávku, kterou nechce vaše nová národní banka uznat, tak si jako zástavu necháme devět tun vašeho zlata. A taky si ponecháme státní vlajku. A to je moje poslední, ale opravdu poslední nabídka“
Mečiar: „Súhlasím. A teraz si vypijeme. Mám vynikajúcu domácu borovičku.“
Klaus: „Hm, nevím. Tak možná šťopičku bych si dal“
Mečiar: „Čo to táráš, akú šťopičku? Musíme osláviť, ako sme so všetkými riadne vyjebali“
O hodinu později…
Klaus: „Poď sééém, Vladimíre, ty kluku slovenskej. Víš, že tě mám rád? Dyť já ti rozumím. Škyt. Čehúni jsou pěkní kokoti. Připravuji kupónovou privatizaci, pěkně s nima vyjebu. Ale pššššt, nikomu to neříkej“
Mečiar: „Nemusíš sa obávať, Kikina, čo som sprostý či čo? Ja tiež na mojich čobolov čosi podobného chystám. Ale pššššt, nerozprávaj o tom. Kuuurvááá, dnes je ale pekný deň“
Klaus: „Nehulákej tu a pojď podepsat tu dohodu o rozdělení Československa. Pučím ti pero. Ukradl sem ho Havlovi. Ale pššššt, nikomu to neříkej“
Dosud nepublikovaný záznam z 25. srpna 1992 z jednání na zahradě brněnské vily Tugendhat