Pro pamětníky

Jako kluk jsem měl rád filmy pro pamětníky. Především ty s Adinou Mandlovou či Vlastou Burianem. Dávali je každou neděli odpoledne. Miloval jsem i pohádky pro pamětníky, Pyšnou princeznu, Byl jednou jeden král, Princeznu se zlatou hvězdou na čele nebo Dařbujána a Pandrholu. Smáli jsme se komediím s Andělem na horách či dovolené, Švejkovi s Hrušínským nebo Císařovi/pekařovi s Werichem. On byl televizní program v sedmdesátých letech řídký jak spodky Varla Frištenského…

Minulo čtyřicet let, stal jsem se pamětníkem pamětníka filmů pro pamětníky a situace je stále stejná. Mandlová, Burian, Anděl, Pyšná, Švejk, Císař/pekař. V mém „pamětnickém“ dětství k těmto filmům ještě natočili Šíleně smutnou princeznu, Tři oříšky pro popelku a S čerty nejsou žerty. Skvělé komedie o Vdovách, Drahoušcích, Vodnících, Saxánách, Jáchymech, Marečcích, Duchách, Adélách, Veteránech, Tajemných hradech k nim dodali Vorlíček s Lipským, Poledňáková ještě přihodila Velryby se stoličkou, Tatínky v polepšovnách a posraného Matýska, a máme to téměř komplet. Zlatí komunisti. Bez nich by byl i vánoční program 2017 řídký jak ony cimrmanovské spodky ze Severního pólu…

Dnes s pompou oslavujeme Anděly páně, jedničku a dvojku, jako zjevení hodné Oscara. Nicméně anděl Petronel s čertem Uriášem jsou ve srovnání s Petrem Máchalem a Jankem, čertem s hodností vraníka, jen kávou z lógru italského espressa. Kromě toho už mají Trojan s Dvořákem přes padesát a na skopičinky v legračních kostýmech jsou zkrátka staří. Diváci si žádají trojku. Možná pomůže svatá Lucie, patronka slepých a slabozrakých…

Letos jsem si na „jůtůbku“ pouštěl jiné filmy pro pamětníky. Zlaté biatlonové závody Gabriely Soukalové v Novém městě, Oberhofu a Hochfilzenu. Ty se neokoukají. Jen doufám, že nebudou mít stejnou pamětnickou výdrž jako Pyšná princezna, že nám biatlonová reprezentace přidá nová úspěšná pokračování…