Tak nám to začalo. Vzhledem k časovému posunu si jako důchodce dopoledních živých přenosů ze zimních olympijských her v jihokorejském středisku nevyslovitelného jména užiju do sytosti. Ne že bych se chtěl posmívat, ale přece jen…
Je otázka, zda na tom budu skutečně lépe, když budu mít zážitky on line. Dnes ráno jsem sledoval běh na lyžích žen, tzv. skiatlon. Přestože se ho účastnily čtyři české reprezentantky, na konci závodu jsem konstatoval, že nevím, jak vypadá náš běžecký dres. Poznám bezpečně jen švédský, norský a finský. Skiatlon, který vypadal, jako mistrovství Skandinávie, trochu smutně spolu komentovala Kateřina Neumannová. Nedá se svítit. Od jejích hvězdných časů běžkyni na lyžích světové úrovně nemáme. Snad nám dnes udělá radost Martina Sáblíková, podle mého nejlepší český sportovec v historii, a biatlonistky, které musejí hájit čest našemu biatlonu i bez Gábinky. Ta podle fotky na facebooku fandí v modrých plavečkách a s „raškovkou“ na hlavě někde u moře…
Jeden úspěch si však Česko vychutnalo už včera. V olympijském středisku v Kangnungu se otevíral český dům. Přestože tam plzeňské teklo proudem a jistě by se i ten ovárek našel, Miloš Zeman nedorazil. Zastoupil ho předseda senátu Štěch a náš federální prezident Andrej Kiska. Situaci trefně tweetoval kníže Schwarzenberg, kdy napsal „V olympijské vesnici vládne spokojenost. Slováci jsou rádi, že tam přijel jejich prezident a Češi jsou rádi, že tam jejich prezident nepřijel.“
Paradoxem je, že se Zeman do Asie vypravil, Ovčáček si ale spletl Pchjongčchang s Pchjongjangem. Naši hlavu státu tak uvítal věčně rozesmátý soudruh Kim Čong-un. Tisková agentura KLDR vydala zprávu, že český prezident přivezl krtečka a že se podobně jako v Číně přijel učit, jak stabilizovat společnost…