„Čtyři banány, prosím.“
„Nemáme.“
„Ale banány měly přijít dneska, ne?“
„Měly, ale nepřišly.“
„A kdy je dostanete?“
„Zeptejte se zítra.“
„A co když je nedostanete ani zítra?“
„Tak zkuste pozítří. Nebo si kupte jabka.“
První olympijský týden občas připomíná nákup v prodejně Ovoce a Zelenina za socialismu. Ester Ledecká měla startovat v obřím slalomu už v pondělí. Těšil jsem se. Mrzlo a foukalo, odloženo, chápu. Ovšem vůbec nechápu, jak mohli organizátoři nechat v těchto neregulérních podmínkách proběhnout snowboardingový slopestyle žen s naší Šárkou Pančochovou. Chudinky holky vesměs vážící čtyřicet kilo i s prknem měly velké štěstí, že je při skocích do osmimetrové výšky, neodfoukl prudký vítr do Severní Koreje…
OK, takže Esterka pojede dnes a navrch taky biatlonistky v čele s Verunkou. Prdlajs. Ještě větší mráz i vítr. Závody odloženy. Zatím se zdá, že to MOV s Pchjongčchangem moc nevychytal. Zatím tuhle olympiádu ohrožuje počasí, nikoliv Kimovy rakety. Co když „banány“ nepřivezou ani zítra či pozítří? Ne že by mi nechutnaly „jabka“. Naše rychlobruslařky Erbanová se Zdráhalovou podaly výborné výkony. Moc mi chutnal hokejový zápas Slováků s olympijskými Rusy, který naši bratři vyhráli 3:2. Co mě však absolutně dostalo, byl neuvěřitelný fakt, že zápas sledoval slovenský prezident Andrej Kiska. Nikoliv ovšem ve VIP kabině, ale v dresu mezi fanoušky na tribuně!
Místo slibovaných a odložených zážitků se mi dostalo jiného. V poledne mi začal vyzvánět mobil. Neznámé číslo. Po krátkém váhání, zda mi nevolá chytrá síť O2, jsem hovor přijal. Ozval se ženský hlas „Dobrý den, dovolala jsem se do příbramské věznice?“ Když jsem pravil „bohužel ne, tady jsme všichni na svobodě“. Žena odvětila, že „ona taky“, zasmála se a zavěsila…
Buď si ze mě někdo dělal srandu. Číslo mužské věznice v Příbrami jsem si zkontroloval na internetu. Mají tam jen pevnou linku a splést se mohl jen krátkozraký dyskalkulik. Nebo mám podobné číslo jako mobilní kontakt nějakého trestance. Už se těším na další telefonáty…