Za posledních několik tisíc let člověk podlehl dojmu, že stojí na vrcholu potravinového řetězce, kdy silnější druhy v rámci potravních vztahů v ekosystému požírají ty slabší. Ne vždy, samozřejmě. Jsem si docela jist, že přeperu žábu, ale určitě bych ji nesnědl. Tedy pokud bych nezmíral hlady na pustém ostrově, eventuálně nebyl Francouz. Při pohledu na hezkou osobu také leckdo řekne, že je k sežrání. V případě Vicy Kerekes jsem si docela jist, že by mě zabil její svalnatý přítel Musa, ledva bych to v její blízkosti vyslovil, možná si to jen pomyslel. Přiblížení k Vice je ovšem vysoce nepravděpodobné…
Pytlákům v jihoafrickém parku, kteří vyrazili v úterý do buše vraždit nosorožce, se také zdálo vysoce nepravděpodobné, že by je mohl z vrcholu potravinového řetězce někdo sesadit. Narazili však v noci na skupinu hladových lvů, kteří je prostě sežrali. Proč se honit za gazelou, když za keřem chrápe člověk. Obr Koloděj měl taky lidi rád, akorát potřeboval, aby se vzájemně osolili. Lvům to bylo jedno, hlad je svině. Kolik pytláků sežrali, se neví. Našla se hlava, pár končetin, boty a komplet lovecké vybavení. Zbytek jídla si šelmy zřejmě odtáhly do špajzu na potom. Nebudu lhát, zpráva mě potěšila. Africká zvířata, mnohdy na hraně vyhynutí, nikdy nesrovnají skóre. Nicméně alespoň připomněla druhu Homo Sapiens, kdo tu byl před sto tisíci lety pánem. Mohli by se přidat sloni a rozdupat další pytláky, kteří je po stovkách decimují, jen proto, že Číňané věří, že jim prášek ze slonoviny pozvedne uvadlá přirození. Také gorily by mohly utlouct pár znuděných milionářů, kterým nestačí jíst maso ze supermarketu…
Pro zpochybnění potravinového řetězce nemusíme jezdit do Jihoafrické republiky. Minulý týden jsem si chtěl prohlédnout zbytky největšího keltského oppida na našem území Závist u Zbraslavi. Jak na potvoru dva dny před tím utekla ze zoo parku v sousední obci puma. Dospělý samec se potuloval v okolí oppida. Občané byli varováni, že je hladový a vystresovaný. Nastala absurdní situace. Došel jsem na louku pod kopečkem, kde se oppidum nachází, neustále jsem však sledoval okolní křoviny, zda na mě náhodou ve středních Čechách nevyskočí z maliní severoamerická šelma. Raději jsem se vrátil…
Hlad je svině…