Když jeden získá a druhý ztratí, jde o hru s nulovým součtem. Když ze vzájemné interakce profitují oba, říká se tomu hra s nenulovým součtem. Podle neodarwinistů jsou oba způsoby vztahů základem vývoje života na Zemi, člověka nevyjímaje. Jde jen o správné rozpoznání situace a rozhodnutí, co je v danou chvíli výhodné učinit…
Přesně před dvaceti lety vyhodnotili politickou situaci v parlamentu i v Česku nemilosrdní soupeři pravičák Václav Klaus a levičák Miloš Zeman a shodli se, že si nepůjdou po krku, ale obejmou se kolem něj. Bystře odhadli, že tato hra s nenulovým součtem uspokojí jejich ega a umožní jejich modrým a oranžovým kumpánům beztrestně rozkrádat náš stát. Quid pro quo. Obě strany byly spokojeny. Podepsaly Smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřenou mezi ČSSD a ODS. Opoziční smlouva jak se jí říká, byla spíš „o pozicích“, než o toleranci Klause a spol. menšinové vlády socanů v čele s jejich dnešním hrobníkem. Nenulový součet však vytvářel profit pouze pro bývalé prognostiky a jejich partaje. Pro všechny ostatní, především pro občany byla součtem nula. Nic nezmohl ani prezident Václav Havel, naopak noví „kamarádi do deště“ zničili jeho autoritu a odkaz. Dnes patří mezi nejhorší nadávky slova jako „pravdoláskař“ či „havloid“…
Po dvaceti letech je na světě nová smlouva o pozicích. Pro blok Zeman – ANO – ČSSD – KSČM jde o hru s nenulovým součtem. Pro jejich voliče je součtem nula…
Pro nás ostatní pak dvě nuly…