Po čtyř stech šedesáti šesti publikovaných článcích na blogu Jablečno jsem dlouho přemýšlel, jak vyjádřit to, co cítím po včerejším dni, kdy se naše demokracie demokraticky změnila v oligarchii. Napadla mě pouze věta – je mi smutno. Necítím hněv, zlost, znechucení. Je mi smutno. Je mi smutno z nás. Je mi smutno ze všech podporovatelů ANO, ČSSD a KSČM…
Měli by se stydět, ale nestydí se. Omluvena je v mých očích pouze ta část sociální demokracie, která se ve vnitrostranickém referendu postavila proti vyslovení důvěry nové koalici. Podrazilo je vedení vlastní strany, které si ovšem sami zvolili. Pro každého jednoho člena hnutí ANO, včetně jejich bezpartijních podporovatelů, pro každého voliče Babiše, není omluvy. O komunistech ani nehovořím. Ti se nikdy nestyděli za nic, co naší krásné zemi provedli. Nikdy se neomluvili za pronásledování svobodně smýšlejících lidí či věznění a vraždy politických oponentů. Když jsem včera slyšel hovořit poslance Miroslava Grebeníčka, jehož otec jako vyšetřovatel StB týral vyšetřované, zděsil jsem se. Jako kdybych se vrátil v čase hluboko před rok 1989, kdy soudruzi se stejnou dikcí četli z papíru o ztroskotancích a zaprodancích. Nyní měl na mysli představitele stran, kteří si dovolili kritizovat novou vládu…
Dne 11. července 2018 se forma vlády v České republice změnila z demokratické na oligarchickou. Tj. na vládu elit, kdy politická moc je v rukou prominentní skupiny osob. V případě Česka pouze jediné osoby. Demokraticky smýšlející lidé opět, stejně jako v únoru 1948, ztrácejí kontrolu nad společností. Tak nevím, jestli voliči a podporovatelé oligarchy, případně jeho vlády jsou víc naivní nebo hloupí. Co se bude dít dál, to nevím. Jediné, co vím zcela určitě je fakt, že prostý miliardář od vedle bude co nevidět ještě bohatší, než je nyní. Paradoxně s podporou levice. A to už dnes má jeho majetek stejnou hodnotu jako Trumpův. Bohužel se obávám, že jako národ budeme co nevidět o to hloupější…
Stav smutku je příliš poraženecký. Tento luxus si nemůžeme dovolit…