„Přestali jste někdy přemýšlet a zapomněli znovu začít?“. To je otázka, kterou bych položil mnohým lidem. Je z hlavy mého oblíbeného tragéda a pesimisty oslíka Ijáčka, kamaráda medvídka Púa. Příběhy mlsného plyšového medvěda a jeho kamarádů, kteří žijí ve Stokorcovém lese a především ve fantazii kluka Kryštůfka Robina, patří k mým nejoblíbenějším pohádkám. Jsou zároveň úsměvné, dojemně milé a moudré. „Nepodceňujte hodnotu nic nedělání, nesení se proudem života, poslouchání věcí, které neslyšíte, nezatěžování se,“ říká Pú…
Jak by řekl medvídek, za dávných a dávných časů…asi minulou neděli, jsem viděl novou disneyovku „Kryštůfek Robin“. Přemluvil jsem svou ženu, ať navštívíme odpolední představení pro děti v kině Kosmos v Třinci. Těšil jsem se jako malý kluk, že se potkám se svými zvířátky, s moudře prostoduchým a lenošivým medvídkem Pú, s ustrašeným malým Prasátkem, s pesimistou Ijáčkem, se skákajícím potrhlým Tygrem. Že mi dají zapomenout na uspěchaný, racionální a absurdní svět, ve kterém žijeme a který jsme si sami stvořili. Na svět s problémy, které jsme si sami nadrobili…
Film zachycuje Kryštůfka Robina jako dospělého, přepracovaného úředníka v továrně na kufry, který kvůli nesmyslným úkolům nemá čas na svou rodinu. Zachrání ho až medvídek Pú, který jej vyhledá v Londýně (když se potřebujeme opravdu někam dostat, cestu vždycky najdeme), protože chce pomoct s nalezením svých ztracených kamarádů. Přivede Kryštůfka zpět do Stokorcového lesa, na který pro desítky nepodstatných věcí zapomněl. Když se dospělý chlap naoko popere s imaginárním zlým Sloniskem, teprve poté mu zvířátka uvěří, že je to stejný kluk, který je kdysi opustil. Pú a jeho kamarádi mu připomenou, že to, co je v životě opravdu důležité, jsme věděli už jako děti. Christopher Robin tak opět najde cestu k těm, které miluje nejvíc, ke své ženě a dceři. Film je místy legrační, místy dojemný a moudrý. Nostalgicky příjemný jako mámino pohlazení. „Jak by si správně vyhláskoval slovo láska,“ ptá se Prasátko Púa. „Láska se nehláskuje, ale cítí,“ řekne Pú…
Bohužel, film skončí a z kina vyjde místo malého dítěte ven dospělý člověk zpět do světa plného Slonisek a Kolčavic…
„Někdy,“ řekl Pú, „zaberou nejvíce místa ve tvém srdci ty nejmenší věci.“