Původně nebylo mým úmyslem oslavy 100. výročí vzniku Československé republiky v Jablunkově komentovat. Prisahám vačku. Chtěli jsme včera s manželkou prostou účastí na akci uctít bezpochyby nejvýznamnější událost v dějinách českého národa. Mimo jiné si také prohlédnout zrekonstruovaný sál jablunkovské radnice, a pak chválit. Vážně. Nechtěl jsem kritizovat, věřte mi…
Program akce byl standardní. Položení věnce u pamětní desky TGM na budově radnice. Sázení „Lípy republiky“, vypouštění holubic míru a odhalení plastiky „100 let Československa“, vše v parku Antoniho Szpyrce za radnicí. Sešlo se nás tam cca čtyřicet včetně primátora partnerského Kysuckého Nového Mesta. Zapěli jsme hymnu bývalého společného státu, jámu pro osazení vzrostlého stromu jsme také zaházeli společnými silami, dvěma holubům se slavit nechtělo, projev starosty Hamroziho byl jako vždy standardní, nicméně alespoň četl text z desek a nevytáhl z kapsy zmačkaný „švistek“ jako zástupce Muzea Těšínska Krůl. Nepršelo. Tuž fajne a piekne…
Oslava pokračovala na radnici, kde se konalo slavnostní otevření nově zrekonstruovaného sálu. Ten byl téměř archeologicky objeven pod šikminou se spojenými řadami sedadel kina, a poté opraven už v roce 2000. Bohužel, vzhledem k nedostatku finančních prostředků nedošlo k výměně parket a odstranění falešné stěny s plátnem, která skrývala tři obloukové vstupy do další původní historické části. Tehdy bylo znovu postaveno jeviště, obnoven štuk klenutého stropu a ponurou tmavě modrou nahradily původní béžové a okrové barvy. Staré parkety osobně drátkovali kartáči tehdejší starosta spolu se současným tajemníkem. Krásné časy…
Před přestřižením pásky do nově zrekonstruovaného slavnostního sálu Hamrozi děkoval zastupitelům Moravskoslezského kraje, přítomen byl náměstek Kania, za půlmilionovou dotaci. Zmínil také členku výboru pro kulturu a památky Chybidziurovou (ČSSD), která fakticky peníze vybojovala. Následně ji hledal mezi přítomnými. Kupodivu tam nebyla. Proč asi? Na můj vkus ji ale neocenil jednoznačně a zřetelně, tak jak později v sále děkoval uklízečce, kuchařkám ze školní jídelny a několikrát skvělým holkám z Jablunkovského centra kultury a informací alias „Jacki“. No nic. Zajímal mě sál avizovaný přívlastky jako reprezentační, slavnostní, krásný….
Přiznám se, že nevím, jaká má být konečná podoba sálu a jeho multifunkčnost, takže jsem do něj vstoupil jako pouhý návštěvník. Můj první pohled upoutaly halabala stažené, tu a tam spíš povolené žaluzie. Ze zdí v obřadní síni trčely dráty sloužící k uchycení fotografií, které tam bůhví proč nebyly, v čerstvě osazených dveřích tamtéž chyběla horní lišta zárubní, takže byly vidět žluté boule montážní pěny. Jevišti chyběla opona a vzadu závěs, který by zakrýval okénka do promítací kabiny. Operní pěvkyně Beata Kantorová, naše rodačka, zpívala nádherně, ovšem v doprovodu „magiče“. Nevím, zdali je těžší vytáhnout nahoru klavír nebo zaplatit komorní těleso, když už jde o takovou slávu. Výzdoba jeviště sestávala ze tří květináčů chryzantém svázaných do kulata! Kladl jsem si otázku, zda byly pořízeny k nadcházejícím Dušičkám a skončí o pár set metrů dál na mramorové desce. K tomu všemu mezi květináče někdo umístil starý lodní kufr se zvednutým víkem?!? To drželo foto tatíčka Masaryka…
Opravdu jsem nechtěl slavnostní akt komentovat…