Počínaje tatíčkem Masaryčkem podlehli všichni naši prezidenti dojmu, že novoroční projev je přesně to pravé ořechové, co v posilvestrovské kocovině touží národ slyšet. OK, proč ne, je to tradice. Bez státnického kázání by byl celý rok jaksi neúplný…
Vzhledem k tomu, že starce z Hradu nemohu bez pocitu nevolnosti vidět ani slyšet, navíc své prsty nedokážu přinutit, aby naladily TV Barrandov, zvolil jsem jako alternativu projev předsedy senátu Kubery. Bláhově jsem se domníval, že se od dob Václava Halva dočkám slov hodných osoby, která alespoň trochu duchovně inspiruje občany a také reprezentuje naši zemi. Zlatý voči. Když pominu fakt, že nám rádoby vtipálek kostrbatě předčítal z neuspořádaných áčtyřek, kterým se po naszemu říká „szwistki“, dozvěděl jsem se mnohé o dlaždičkách v koupelně, kouření v hospodě a chřástalovi polním. Také dojemné info, že senátní fosilie miluje jen dvě věci – politiku a manželku (zřejmě zapomněl na hulení) a že jsou ženy daleko hezčí než muži (zřejmě zapomněl na Clooneyho). Zemanův štěpánský projev jsem ignoroval, ale troufám si říct, že rozdíl mezi Mildou a Jardou spočíval jen v tom, že druhý nebyl jízlivý a měl opačně přehozenou nohu. Sice není po dvaadvacáté hodině, ale napíšu to, co mě už v průběhu projevu napadlo. Kurva, kde jsou ti národ spojující vizionáři, kteří by kultivovaně mluvili o tom, že patříme do EU a NATO, že jsme součástí liberálně demokratické euro atlantické civilizace, nikoliv svobodu potlačující autokracie asijsko-orientálního střihu, že upřednostňujeme dodržování lidských práv před ekonomickým prospěchem, že by nám prospělo kritické myšlení, nikoliv laciný populismus, snášenlivost a tolerance, nikoliv zloba a závist?
Zač nás osud trestá dvěma přehulenými starci, ne nepodobnými sovětským gerontům z 80. let minulého stolet?