V úterý se konalo zasedání zastupitelstva města. Vzhledem k bojové rétorice po ustanovení vedení města loni na podzim jsem čekal ostrý střet mezi opozicí a koalicí připomínající zákopové ostřelování z první světové. Žádná palba krom pár výstřelů se nekonala. Schůze neproběhla, spíš prošla. Krotce, téměř hladce. Po dvou hodinách a dvou cigaretách (o přestávce) a jedné müsli tyčince jsem odešel domů. Informace o dalším průběhu mám od nejdůvěryhodnějšího (Není ta čeština krásná?) zdroje…
Pár postřehů. Počáteční rétorická i věcná nejistota starosty se lehce zlepšila až po dvaceti minutách, kdy do sálu radnice dorazil místostarosta. Nováčci z řad lidovců jsou zatím pouze ryby zvedající ploutve podle koaliční linie. Tedy až na Petra Trvzníka, převlečeného odésáka, který je zkušenější a mluvný od vždycky. Ale nijak zvlášť se neprojevovali ani nováčci z řad opozice. Dá se to pochopit. Aktivitu udržovali pouze matadoři z Nezávislých a socanů. Rozesmál mě starosta, když nazval obyvatele domu pro seniory Pohoda „chovanci“. Ale to se stává i v lepších rodinách. Úsilí o získání stavebního povolení na vybudování kulturáku společností Jablunkovské centrum, které blokují majitelé objektu knihovny, je už zoufalé. Připomíná snahu narvat tlapu Droběny z Outlova do Popelčina střevíčku. Osobně vidím chybu na samém začátku. Vzhledem k tomu, že znám urputnost matky majitelky, která je schopna bojovat jak rudoarmějci ve Stalingradu, koupil bych ještě před zahájením celé akce velký pugét a šel za oběma „Byrtuskami“ vyjednávat, vysvětlovat a prosit. V případě vedení města však nejde ani tak o neschopnost či hrdost, jako o neznalost taktiky. A to se netýká pouze kulturáku. Bohužel, být v politice nebo v jiných rozhodovacích procesech hodný, znamená být ťuťmák, jak říkají bratři Slováci. Autor těchto řádků, který je vlivem jednoho ze tří N (nemoc, neschopnost, neúspěch) z kola ven a projevují se u něj manýry „udělal bych to jinak a líp“, jimiž trpí většina bývalých lídrů, navrhl přítomným jiné řešení. Vyprdnout se na marný boj o „díru“ (Jablunkované mají zakódováno, že posvátné tele zvané kulturák, musí stát právě tam) a soustředit úsilí a peníze pouze na budovu bývalého hotelu Horal. Hezky zrekonstruovaný objekt může plnit komerční i společenskou funkci. Tak uvidíme, pravil slepý…
Co mě však zneklidňuje je fakt, že bez výraznějších problémů prošly rozpočtové změny a informace o běžících i plánovaných investicích. Desítky akcí za desítky milionů korun. Vzhledem k tomu, že každé investiční náklady je nejprve nutné zaplatit dopředu v plné výši, a teprve pak čekat na to, kolik peněz město obdrží v dotacích, bych čekal rýpavé otázky na schopnost investice splácet. Nehledě k tomu, že je lepší udělat tři čtyři věci pořádně, než deset rozestavět a „jakośi beje“. Jasně, manýra „udělal bych to jinak“.:-)
Zde bych modifikoval motto Starků ze Zimohradu z Hry o trůny…
„Finanční zima se blíží“
Milý Petře, děkuji Ti, že jsi mi strohá slova Usnesení přeložil do lidštiny. Chtěla jsem se zúčatnit tohoto zasedání zastupitelstva, ale dala jsem přednost Rossiniho Lazebníku sevilskému. Text Jarka Nohavici je úžasný. Hudba Rossiniho samozřejmě také. Navíc v divadle Antonína Dvořáka máme dvojí jablunkovské zastoupení. Jarka Podžorského a mladíka Kaszturu – pěvce.
Ještě jdenou díky a pozdravuj Tvůj zdroj informací.
Liba
Nemáš zač děkovat. Volil bych stejně. Akorát Lazebníka jsme s Janou viděli už v prosinci. Moc se nám líbil..
Asi máš Petře pravdu v tom, že by bylo lepší opustit „prokleté“ místo zbořeného KD. Prokleté proto,že stál na místě bývalé věznice a zřejmě duch zde trpících je stále přítomen. Jak jsme v r.1957 nastoupili do 9.třídy tehdejší Jedenáctiletky, tak jsme se mnohokrát podíleli na bourání cel dřívějšího vězení a bylo nám slibováno, že maturitní večírek v r.1960 bude v novém kulturním domě. Už jsem končil vysokou školu a kulturní dům ještě nestál. Zato mezitím zavřeli některé stavbyvedoucí za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Inu – prokleté místo. Rudolf.