Nenadálých událostí spojených s pocity libosti či nelibosti jsem v hlavním městě Gorolie za dvaatřicet let, co jsem zde hlášen k trvalému pobytu, zažil stovky, možná i tisíce. Obzvlášť při ztvárnění hlavní postavy v divadelní hře „Starostování“ nebyla o překvapení nouze…
Onehdy jsem šouraje se rynkem na cestě do Sanatorky potkal dvě štěbetající maminky s kočárky. Předešly mě, respektive předjely. Zleva se k nim připojila třetí. Všem nebylo víc než pětadvacet, před sebou vytuněná vozítka v cenách vyšších než starobní důchody po plánovaném zvýšení, na sobě černé přiléhavé legíny. Poslední informace je důležitá pouze pro vilné postarší muže ja je autor těchto řádků. Co je však podstatné pro město, je skutečnost, že ještě existují mladé matky. Co bylo před třiceti lety a čtyřmi prezidenty zcela běžné, je dnes skoro mimořádné. Tři panenky šly nikoliv silnicí, ale po chodníku přede mnou. Sice jej v celé šíři zablokovaly jako kamiony na dálnici, ale já bych je stejně nepředešel. Proč taky? Hřál mě pohled na budoucnost města. Třeba je jich někde víc, možná nebude tak zle…
Nepříjemné překvapení mě naopak čekalo na facebooku. Jedna moje známá a FB přítelkyně z Jablunkova sdílela příspěvek z profilu veřejné skupiny, která si říká Patrioti. Jakási ochránkyně národní zájmů a tradičních hodnot (z tohoto úsloví se mi dělá zle), údajně důchodkyně ze západních Čech, sepsala burcující pamflet nazvaný A DOST!!! začínající větou „Už mě s tím importem dětí a sirotků a mediálním tlakem a hrou na city neserte!“. Dozvěděl jsem se, že všichni humanisti, mezi něž se počítám, jsou blbci. Článek plný vykřičníků a xenofobie olajkovalo 1, 5 a sdílelo 2,4 tisíce čtenářů, mezi nimi také ona facebooková přítelkyně. Chtěl jsem ji okamžitě odebrat z „přátel“, stejně jako jiné známé, u kterých jsem zaznamenal podobné názory. Pak jsem si ale řekl, že političtí prodavači strachu chtějí přesně tímto způsobem ještě více polarizovat už tak rozdělenou společnost. Možná nebude na škodu sledovat duševní pochody Patriotů, kteří mají také volební právo…