Příznaky mého počínajícího stáří a stupňující se obsedantní kompulzivní psychózy jsou nejlépe patrné během návštěv hlavního města. Značný vliv na pobyty v Praze, ať už kdysi časté pracovní nebo nyní občasné soukromé, má předěl epoch. Časovým mezníkem lidských dějin je narození Krista, v mém případě jde o požívání alkoholických nápojů. Vše, co se stalo před 3. listopadem 2006 je př. Ab., co po tomto dni následovala je Ab.
Bodem Alfa i Omega býval, je i bude, pokud ho povodeň neodplaví do Hamburku, botel Albatros. V letech 6 až 1 př. Ab. se mé cesty po Praze podobaly čmáranicím hokejového trenéra před Power play, případně podpisu Donalda Trumpa. Alba, kavárna Catalunya, ministerstvo financi/školství, restaurace Nostitz, případně Alba, vinárna U sudu/Branický sklípek, ministerstvo pro místní rozvoj. Do kombinací ještě spadaly ministerstva životního prostředí, průmyslu a obchodu či zemědělství, vinárna Patriot, pizzerie Lucky Luciano, café Louvre, café Pavlina, Kafírna u Sv. Omara, Beef House Prague bistro…
Roce 1 až 7 Ab. se trasa zredukovala na Alba, MŽP a MMR, café Pavlina a café Louvre. V letech 8 a 11 se z putování Prahou stal trojúhelník – hlavák, Alba, kongresové centrum (Svaz měst a obcí ČR), café Louvre, hlavák. Předloni jsem překonal rituály obsedantní kompulzivní psychózy a přidal jsem nádhernou oázu klidu vprostřed centra – Františkánskou zahradu, takže se pohybuji výhradně po trase hlavák, Alba, Louvre, františkánská zahrada, hlavák. Předevčírem jsem zaimprovizoval a na přímce hlavák, zahrada, Louvre jsem v náhlém záchvatu touhy po dobrodružství přidal v pasáži Světozor jakousi kavárnu, kterou jsem kvůli znechuceným servírkám, okamžitě zavrhnul a její název zapomněl. Středobody jsou tedy jasné, Alba, zahrada a café Louvre. Milovanou secesní kavárnu z roku 1905, kam chodili Einstein, Kavka, Brod či Zrzavý, a já jsem tam ještě potkával stařičkého legendárního režiséra Otakara Vávru či Milana Uhdeho, trestuhodným způsobem změnil zákaz kouření. Bohémskou atmosféru kazí davy důchodkyň, Číňanů, Japonců a jiné verbeže. I štamgast jako já má někdy problém najít místo, obzvlášť v „mém“ kulečníkovém salónku. Přesto stále platí „DYCKY LOUVRE!“
Nově jsem přidal kavárnu se zmrzlinárnou/zmrzlinárnu s kavárnou Angelato na Bělohorské, což je zcela mimo mé trasy, ale nelze jinak. Krásný interiér, výborná káva a supersonická zmrzlina včetně slaného karamelu s vanilkou. To už byla pro obsedantního psychotika příliš velká divočina…
Dal jsem si malinovou…