Maluju, tedy jsem

Kreslil jsem od mala, jako každé dítě. Zvířátka, autíčka, později bitvy, kde proti sobě útočily desítky jednoduchých postaviček. Hlavička, pět čárek jako trup a končetiny. Obrázky připomínaly hemžení mravenců s kulomety. Jasné černé linky, žádné barvy. Tužka, propiska či fix, štětec ani náhodou…

Na gymplu jsem začal vytvářet fantaskní obrázky plné roztodivných postaviček a námětů jako kdybych hulil trávu. V osmdesátkách ovšem v Třinci konopí nerostlo a hladinu vědomí jsme měnili většinou desítkou za korunu osmdesát. Uměleckou fantazii podněcovala zamilovanost, vesměs nešťastná, nikoliv alkohol. V citovém rozjitření jsem přidával sem tam barvu. Hlavně červenou pro zdůraznění srdíček. Marné volání, píše Karel Hynek. Dospěl jsem ke karikatuře. Nikdo ze čtvrté bé neuměl střihnout „Mokiho“ jako já. V Komenského muzeu ve Fulneku jsem údajně karikaturou třídního zničil tamní kroniku. Moki se mi odvděčil tím, že mi do posudku napsal „nerad se podřizuje autoritám“. Netuším, kde na to přišel…

V dospělosti jsem už získal svůj rozpoznatelný styl a začal jsem kreslit humor beze slov. Některé kresby otiskovaly noviny. Především třinecký kulturní měsíčník a Třinecký hutník, kde jsem čirou náhodou pracoval jako redaktor. Při starostování jsem během projevů našich politiků pokreslil vulgárními kresbičkami mnoho zásadních materiálů rozdaných na různých fórech a konferencích. Pořád šlo o černou linku, žádné barvy. Malování jsem se děsil, štětec jsem do ruky nikdy nevzal. Never say never, jak říkáme my, co machrujeme jedinou anglickou frází, kterou známe…

Z nikdy se stalo teď až na staré koleno, kdy jsem začal chodit do výtvarného kroužku pro dospělé, který vymyslela a vede skvělá, úžasná až supersonická Zuzana Karpecká, učitelka výtvarky a lepá ženština nepřehlédnutelného zjevu. Čapek stvořil Pátečníky, ona Čtvrtečníky. A Sagi začal malovat. Jeho styl má sice blíž k malíři pokojů, než k absolventu umprumky, ale pal to čert. Přestal se barev bát. Občas z jeho patlání matlání vyleze něco, co ze vzdálenosti deseti metrů připomíná povedené dílko, ale ty záblesky umění mají periodu uherského roku. Podstatou výtvarných čtvrtků je sranda v dobré partě, což je očistné, osvobozující a ozdravné…

Díky, Zuzi…