Mein GoT

Čestné pionýrské. Toto je poslední článek o seriálu Hra o trůny, kterým jsem žil léta a který skončil. Bohužel, musím říct naštěstí, neboť finální díl představoval také poslední kapku, jíž přetekl pohár mé sympatie k televiznímu fenoménu desátých let. Zklamání ovšem vedlo k vystřízlivění z nezdravého opojení GoT. Kocovinu léčím shrnutím mých dojmů z toho, jak fantazírování o jedné královské sesli z mečů dopadlo…

Pokud chtěli spisovatel Martin a ti dva chlápci, co předběhli knižní předlohu, ukázat, že politika je svinstvo, kdy jsou schopní odstaveni neschopnými, kteří se za nimi schovávali a piklili, pak se jim to podařilo dokonale. Všechna čest. Když na závěr Hry o trůny nahlížím z této perspektivy, tak je sága dokonalým obrazem skutečnosti. Svobodu nám vybojovali studenti a Havel, ale teď nám vládnou kreatury jako Zeman a Babiš podporovaní komunisty…

Seriálu dominovalo pět postav. Kromě Tyriona Cersei, Daenerys, Jon a Arya. Výživně ledově zlá Cersei skonala v náručí své fatální lásky dvojčete Jaimieho ve stylu „spolu se narodili, spolu zemřeli“. Jejich antický konec byl pro mě jednou z emočně nejsilnějších scén seriálu, spolu s úmrtím Ygritte. Dany, Jona a Aryu, trojici, která zachránila svět živých před temnotou mrtvých, čekal neslavný osud. Z Khaleesi je nebožtík, z právoplatného dědice železného trůnu odsouzenec na doživotí bez možnosti propuštění, z Aryi dobrovolný Kryštof Kolumbus. V Západozemí vesele povládnou nyní ti, kteří je využili…

Že ze sirotka, z dívky, kterou zneužíval bratr a prodal ji jako chovnou klisnu krvelačným loupeživým barbarům, nemůže vyrůst nic jiného, než žena s poruchou osobnosti toužící po absolutní moci, se dalo čekat. Po šokujícím vraždění v Králově přístavišti se tak nějak zapomnělo na to, že nedobyla trůn hned po vylodění, ale naopak obětovala draka, půlku své armády a především nejlepšího přítele a rádce Joraha na záchranu všech lidí v zemi, aniž by ji za to někdo poděkoval. Naopak Malíčkem vyškolená Sansa, která toužila být královnou od první klapky, ji dala sežrat, že ji na Severu nikdo nemá rád. Vševidoucí Bran, tříoký pták, neupozornil Dany na číhajícího Eurona, čímž přišla o druhé „dítě“ a následně kámošku Missandei. Bez ní a Joraha a s vědomím, že její láska Jon ji vnímá pouze jako tetičku, už stačil jen vzdálený pohled Cersei k tomu, aby Daenerys definitivně ruplo v bedně…

Čestného, spravedlivého a po moci nebažícího Jona Sněha, který pro záchranu lidstva bojoval a dokonce zemřel, a který přesvědčil Dany, aby povolila těžbu obsidiánu, jedinou ochranu (spolu s valyrijskou ocelí) proti zombíkům a bojovala s ním proti Nočnímu králi, toho zmanipuloval skrček Tyrion kecy o povinnosti zahubit lásku a přísahou Noční hlídky (Jsi stráž, která chrání říši lidí), aby zabil svou milou. Kromě toho, že mu tím způsobil doživotní pocit viny, ho vzápětí označil za zločince, který musí být potrestán. Přitom ten vychytralý trpajzlík ještě o díl dřív tvrdil Jaimemu, že se klidně obětuje pro záchranu tisíců nevinných. Dobře věděl, že Dany nemůže být souzena, protože by ji stačilo dát pokyn drakovi, který by všechny parazity spálil na popel. Jonovi „přátelé“ včetně Sama, který by bez jeho ochrany nepřežil na Černém hradu jediný den, vyhověli vrahovi zajatců Šedému červovi, jenž dosud s Dothraky ovládal město. Nikdo, pro které krvácel, se Jona nezastal. Už vidím Dothraky, kteří se živili loupením a vražděním, kteří souložili na veřejnosti a zabíjeli se na svatbách, jak budou pokojně žít na slíbeném území někde v Rovině. Ha ha. Hanebné zacházení s hrdinou, který už podruhé zachránil lidstvo, tentokrát před šílenou královnou, zabila Sansa, nyní již konečně vytoužená královna Severu, větou „Kéž by existovala jiná možnost“ doprovázenou slzou v oku…

Králem již jen pěti království se stal dosud neužitečný Bran, který se probral z rauše, kdy tvrdil, že už není Stark, ale Tříoká vrána, a odpověděl na otázku, jestli džob vezme, „Proč si myslíš, že jsem urazil takovou dálku?“ jako kdyby ten paraplegik dobře věděl, že na trůn usedne, aniž by pro to hnul prstem. Než se létající Čestmír odebral v haluškách opět cestovat časem, pověřil vládnutím radu…

Faktickým vládcem se tak stal zakrslý alkoholik a děvkař, který uškrtil milenku, zavraždil otce a zradil svého přítel, který mu zachránil život, čím ho odsoudil k smrti. V neposlední řadě přinutil Jona zabít svou královnu, kterou nedokázal korigovat. V radě usedl nájemný vrah Bronn, obryně Brienne, která nedokázala ochránit ani jednu z osob, již v pokleku přísahala. Také Jonovi „přátelé“ Davos, který chtěl Královo přístaviště v minulosti dobýt, a „nejlepší přítel“ Sam, který porušil kvůli ženské přísahu Noční hlídky. Hned na první schůzi se začali vesele přít o to, zda nejprve zprovozní bordely nebo obnoví loďstvo…

Myslím, že nakonec bude Jonovi líp za Zdí s jedinými skutečnými kámarády Tormundem a Duchem, než s tou nevděčnou pakáží na jihu. Určitě tam na něj někde čeká nová Ygritte. Nepochopil jsem, proč z něj autoři udělali Targaryena?!? Zaprvé mu to k ničemu nebylo (kromě toho, že se proletěl na drakovi), zadruhé, kdyby jím nebyl, příběh by dopadl úplně stejně. Doufám, že se Jon za pár let vrátí na jih jako Noční král. Na rozdíl od toho původního, budeme aspoň vědět, o co mu jde…

Nejvíc rozumu a empatie nakonec projevil drak Drogon, kterému během dvou sekund vyskočilo IQ z nuly na sto osmdesát. Zázračně pochopil, že příčinou zla je železný trůn, který ohněm roztavil, a také to, že chudák Jon obětoval lásku na oltář povinnosti, aby zachránil lidstvo, za což byl nejbližšími po zásluze potrestán doživotní službou na Zdi…

Jediná z tria zachránců Arya, správně vyhodnotila, že se na novou politickou garnituru může vykašlat a vyplula zjistit, co je na Západ od Západozemí. Také jako jediná nezavrhla Jona…

Zazvonil zvonec a pohádky je konec…