Za čtyři týdny oslavíme třicet let svobody a demokracie, přesto si podle průzkumů myslí každý třetí Čech starší čtyřiceti let, tedy takový, který ještě stihl chodit za komančů do pionýra, že v socialistickém Československu bylo lidem líp než dnes. Ve skupině se základním vzděláním či s výučním listem to tak cítí dokonce každý druhý. Šestnáct procent vysokoškoláků nad čtyřicet tvrdí, že před rokem 1989 se jim žilo líp. Já si to myslím taky…
Byl jsem mladý, krásný a zdravý. Holky svěží. Sice se většina z nich nedepilovala, zato byly povolnější, takže sexuální život začínal v průměru o dva roky dřív než dnes. Rande se domlouvala z očí do očí, nikoliv přes sms. V hospodě jsme si normálně povídali, nikdo nekoukal do mobilu, případně hráli na kytaru. Děsivé zprávy ze světa o hladomorech, válkách a klimatických změnách k nám nedorazily vůbec, anebo s týdenním zpožděním a prošlé cenzurou. Navíc tehdejším „hoauxům“ stejně nikdo nevěřil, na rozdíl ode dneška. Sedět doma bylo za trest. Desítka stála korunu devadesát, dvanáctka dvě deset. Dilema v potravinách, zda si koupit jogurt nízkotučný, bio, řecký nebo islandský, s takovou či makovou příchutí, nikdo neřešil, protože byly k dostání jen jogurty s červeným a bílým proužkem. Totéž se týkalo prakticky všech potravin. Zábav nebylo tolik, zato byly intenzivnější. Nejlepší pařby s rockovou muzikou se odehrávaly ve vendryňské „Czytelni“. Na „Slezskich“ v Dolní Lomné bývalo tak narváno, že ve vinárničkách v podkrovích srubů se téměř nedalo chytit fleka. Za teplé noci jsem se vracel pěšky domů do Třince se slečnou a vedle cesty ještě stály stohy nesklizené slámy…
Svět byl jednodušší, černobílý, komanči byli zlí, my ti dobří. Na to, abych zažil v cizině srandu, pochlastal a sbalil tam holku, mi stačila NDR. Na co Londýn, stejně jsem neuměl anglicky…
Bylo mi před rokem 1989 líp, neboť jsem byl mladý, krásný a zdravý. Teď už jsem jen krásný a svobodně nasraný na Zemana, Babiše a na všechny, kteří jim věří…
Chci se vrátit do roku 1986 na „Slezski“, popíjet víno s kamarády, zpívat Kryla a nadávat na komouše. Do doby, kdy jsme toužili po svobodě…
P.S. Nikoho z nás tehdy netušil, že se jí do tři let dočkáme. Ani v těch v nejdivočejších snech by nás nenapadlo, že se v roce 2019, po třiceti letech demokracie, najdou tři miliony lidí, který chtějí žít v zaprděných jistotách totalitního režimu v zemi obehnané dráty, kde bylo třeba držet hubu a krok…
Pravda pravdoucí !!!
Petře, klobouček !!!
Ahoj Petře,
večer, po našem telefonickém rozhovoru, jsem uvažoval, o čem bych na shromáždění mluvil. Asi by to rovněž bylo o našem mládí, jak glosuješ výše. O tom, jak rifle byly za bony, výlet do Jugoslávie na výjezdní doložku a studium na VŠ pouze u prověřených kádrů. Mluvil bych o aroganci tehdejší moci. Nevím, zda to bylo dobou, nebo vlivem jediné správné strany? A nevím, zda se současná doba zase tak moc liší od minulosti. Mluvil bych o aroganci současné moci. A současných mocných. O tom, že mít jiný názor z tebe dělá slabomyslného novináře nebo pomýleného občana. Mít odlišný názor tě odsouvá na okraj společnosti. Není mi to proti mysli, neb mám dojem, že je to dobrá společnost, skupina nebojácných lidí, kteří přemýšlejí o svých názorech, nebojí se je říct a stojí si za svým stanoviskem.
Zmínil bych se o současné skryté kumulaci moci v rukou bohatých, kteří skupují multimédia, televizi, rozhlas a tisk. A nedělají to jen proto, aby vydělali na reklamách a prodaných magazínech. Kupují si možnost ovlivňovat názory lidí. Kupují si politiky, skrytě rozhodují prostřednictvím volených zástupců o ekonomickém a politickém vývoji a směřování národa.
Poděkoval bych přítomným, kteří jistě přijdou, že se nebojí vyjádřit svůj názor. Požádal bych je, aby přemýšleli. Aby přemýšleli ani ne tak o tom, co jim politici říkají, jako o tom, proč to říkají. A hledali skrytý význam – snahu o získání politických bodů, vlivu, majetku a dalších výhod. Jen málo politiků má na prvním místě zájem společnosti a občana. Požádal bych přítomné, ať přemýšlejí o tom, kdo a kam je vede a zda nemohou ovlivnit tento vývoj. Myslím si, že je to v silách každého z nás. Je důležité přesvědčovat současnou mladou generaci, vysvětlovat, že svoboda znamená mít právo na vlastní názor, znamená možnost vycestovat kdy a kam chci, možnost studovat bez ohledu na politické názory či příslušnost k společenské vrstvě. Ale také to znamená, že si tu svobodu nenechám vzít, znamená to, že za ni musím bojovat – veřejně, jako to dělají přítomní zde i v soukromí, kdy se nebudou bát vyjádřit jiný názor. Tak, jak to udělala generace před nimi, 17. listopadu 1989.
A tím se kruh uzavírá. Tehdejší a dnešní mladá generace. Tak vzdálená a přesto tak blízká. Ta minulá měla odvahu vyjít do ulic a vyjádřit se. Budou mít současní mladí odvahu a chuť pokračovat? Já jsem přesvědčen že ano. My starší jim pomůžeme.
Přeji pěkný den. VS
Máš pravdu, Láďo. Problém tkví v tom, že v neděli 17. 11 přijdou ke Komerční bance na akci k výročí Sametu právě ti, kteří přemýšlejí. Těm, kterým kritické myšlení chybí a nechávají se ovlivňovat Babišovými profi marketéry, stačí vyšší důchod a slevy na jízdném. Tato část společnosti, pro kterou jsme havloidi či pravdoláskaři, nechápe, proč furt remcáme, když se máme díky Babišovi tak dobře.:-)