Floskule „uteklo to jako voda“ se užívá pro vyjádření subjektivního vnímání času. Před pěti lety se zrodil blog Jablečno. Psychoterapeutický účel ve smyslu, aby mi v invalidním důchodu nehráblo, plní dodnes. Psaní článků na vlastním webu mi dále přináší svobodu projevu a zábavu, jaké jsem nezažil v žádných novinách, pro které jsem v mládí pracoval. Plácám si páté přes deváté, o čem chci a jak chci. A pokud se u toho občas baví i čtenář, dává Jablečno smysl…
Než jsem si v lednu 2015 pořídil vlastní stránky, existovalo Jablečno na webu Blog.cz a první článek vyšel již 18. listopadu 2014, nikoliv dvacátého třetího, jak vyplývá z nynější historie Jablečna. „Překlopením“ se tři první články jaksi ztratily. Žádná škoda. Stejně jsem začínal Zemanem, jak po něm při oslavách výročí Sametové revoluce házel dav vajíčka. Článek nese název „Náš milovaný šlechtic“, což je narážka na význam křestního jména slovanského původu Miloš a na středověké označení nižšího šlechtice v českých zemích…
Pan prezident mě doprovází dodnes. Vlastně bych mu měl poděkovat, neboť je největším dodavatelem témat pro mé články. Postupně se přidal Andrej Babiš s celým svým hnutím ANO. V závěru roku 2016 naskočil Donald Trump. Z toho, co jsem vyplácal na sebe, už by se dal vytvořit životopis. Podrobnosti vynechávám, samozřejmě. Měl bych poděkovat také své ženě, která pět let útrpně snáší jakoukoliv zmínku o sobě. Jablunkov v podstatě šetřím. Ne že by se u nás nic nedělo, ale město se pochválí samo, navíc Jabko čte násobně víc lidí než můj blog. Kromě toho psát o Lidovcích včele se starostou je děsná nuda. Než do svatých za dědinou je pro mě zábavnější rýpat do Babišovců, kteří neustále opakují, že s Andrejkom nemají nic společného. Což je možná ještě horší, než kdyby se ke svému šéfovi, který je vyzdvihl nahoru, hrdě hlásili. Jsem si také vědom toho, že můj odpor k Zemanovi a Babišovi hraničí s hysterií, ale co nadělám, když to tak opravdu cítím…
Občas jsem velmi nekorektní, a to jmenovitě, vůči některým známým. Zatím mě nikdo z nich verbálně ani fyzicky nenapadl. Zřejmě proto, že vůči invalidům projevují jistou blahosklonnost. Bohužel, kdyby se měl každý glosátor potažmo bloger vciťovat do osob, o kterých píše, a přemýšlet o tom, proč se doopravdy chovají tak či onak, komentovaná žurnalistika by přestala existovat. Navíc, ironii a sklon být nekorektní mají někteří jedinci jaksi v genech. Tolik k Závěrům první pětiletky Jablečna, vážení soudruzi. Slibuji, že v druhé pětiletce budu mnohem, ale mnohem objektivnější a hodnější a vůbec…
Děkuji vám, milí čtenáři…
Pěkná rekapitulace pětiletky Jablečna. Nevím, proč ho čte tak málo lidí.
Dnes u kávy jsem četl úvahu Petra Robejška o nutnosti rozdílných názorů pro udržení demokracie. Snaha určité skupinky demonstracemi vnutit většinové společnosti svůj názor je paradoxně krokem k diktatuře.