Donedávna jsem netušil, že kromě strategických pohonných hmot syslíme v rámci státních hmotných rezerv také vzácné kovy jako nikl, hliník a měď. Rezervy jsou určeny pro zajištění obranyschopnosti státu, pro odstraňování následků krizových situací a pro ochranu životně důležitých hospodářských zájmů. Babišovo ministerstvo průmyslu a obchodu teď přišlo na to, že kovy nepotřebujeme. Co s nimi? Prodat…
Nejsem žádný ekonom, o tom ví své moje žena, ale začíná to být podezřelé. Nerozpouštíme toho do státního rozpočtu nějak moc? Sanace deficitu rozpuštěním rezervy Fondu národního majetku, zdanění finančních rezerv pojišťoven, prodej státních aktiv. Vedou se diskuze o rozpuštění finanční rezervy státu. Jasně, než aby se hliník odstěhoval do Humpolce, to ať je raději z čeho přidat učitelům nebo důchodcům (a máme to doma). Přesto se nemohu zbavit dojmu, že lze státní kasu plnit i jinak. Co kdyby Babiš „klekl“, místo na malé a střední podnikatele, na své kámoše z klubu miliardářů, kteří mají sídla firem v daňových rájích? Stát díky tomu přichází o nějakých tři sta miliard korun ročně. Z nedostudované výšky si pamatuji, že v hospodářský cyklus v kapitalismu má neustále se opakující čtyři fáze. Konjunktura, vrchol, recese a deprese. Jak dlouho lze udržet vrchol? Možná Babišovi, který si za naše peníze kupuje své voliče, poradí Radim Uzel…
Zatím to vypadá, že mu radí Jára Cimrman, který vymyslel cyklus rozpouštění a vypouštění…