Chlapeček má zavřenou upatlanou pusu, líčka vyboulená jako sysel a napěchované kapsy trenýrek. Kroutí hlavou a nevinně kouká, čímž dává najevo, že to nebyl on, kdo snědl všechny čokoládové bonbony určené všem dětem na pískovišti…
Když sousto konečně zhltne, obviní hodné babičky, která pamlsky rozdávají, že nejsou kompetentní k tomu, aby situaci posoudily. Že on se neřídí pravidly celého dětského hřiště, ale hraje si podle toho, jak to funguje na jeho pískovišti, kde je největší a nejsilnější. A že mu do toho nemají, báby, co kecat. Také krabice, ve které to podezřele chrastí a kterou drží pod paží, prý není jeho. Tvrdí, že klíč, co mu visí na krku, není od piksle. A vůbec, má ho pod tričkem, přesně tak, jak si to některé děti přály, takže není vidět a on se ke klíči nemá jak dostat. Chlapeček dupe nožkou a ukazuje na Ivánka Bartošů a Davídka Ondráčků, že na něho žalovali.
Hodným babičkám, které bonbonky rozdávají, se nelíbí, že klučina v červených trenýrkách zároveň rozhoduje, že pískoviště dostane hlavně ty čokoládové, které má nejradši, a to, že jich spapá nejvíc. Ostatním dětem jich zbude jenom pár. Babičky řekly chlapečkovi před všemi dětmi na celém hřišti, že hodně zlobil. Nařídily mu, že musí všechny bonbonky, které si vzal nebo ukradl, vrátit a krabice se zbavit, jinak už děti na pískovišti nedostanou tolik sladkostí, co dřív. Chlapeček říká, že on za nic nemůže a nic vracet nebude. Babičkám vzkázal, že na ně bude žalovat on sám…
Vypadá to, že bonbonky, které silný chlapeček snědl, budou babičkám vracet všechny děti na pískovišti…