Delikatesa z bufetu divadla Sklep. Když si je Milan Šteindler objednal s vážnou tváří v nóbl restauraci ve filmu Kopytem sem, kopytem tam, válel jsem se smíchy. Příběh partičky znuděných pražských promiskuitních bohémů, který těsně před Sametem natočila Chytilová, varoval před hrozbou viru HIV. Excentrická režisérka vyslala tragikomický vzkaz, že každá sranda, když se přežene, může skončit blbě.
Delikatesa z čínských tržnic se jmenuje netopýr s mákem. Do špinavých novin Čínská rudá pravda ji zákazníkům balí trhovec těsně poté, co za stánkem vykoná potřebu. Slepého létajícího savečka samozřejmě zařízne na místě, aby byl čerstvý. Přeptá se pak ještě mlsného kupujícího, zda si nedá také hada, luskouna či opičí mozeček. Proti gustu žádný dišputát. Problém je pouze v tom, že většina světa konzumuje zvířata domestikovaná už neolitickými zemědělci, takže jsme proti jejich breberkám vesměs imunní. Navíc šílené krávy či salmonely zvládáme. Země Středu, která je Milošovi Zemanovi vzorem, vyslala do světa zákeřný a smrtelný virus, jehož šíření přerůstá v pandemii. Pokud ji lidstvo nezarazí, má šanci naplnit scénáře mnohým apokalyptických filmů. Parafráze na název jednoho z dílů ságy Star Wars by mohla znít „Příroda nám vrací úder“. Za to, jak ji ničíme. Vzpouru matičky Země mají na svědomí Číňani. Tamní komouši žerou netopýry a nemejou si po malé či velké potřebě ruce. Už starověká Sibyla v jednom ze svých proroctví varovala před žlutým nebezpečím. Vzkaz zní jasně. Každý přehnaná legrace může skončit tragicky.
Paradoxní je, že to budou právě komunisté, kteří Apokalypsu přežijí. Ti v Severní Koreji…