Bojovník za svobodu

Aljaksandr Lukašenka, historik, učitel, ekonom, nositel Řádů Ruska, Kuby či Venezuely a prezident Běloruska oslaví pozítří šestašedesáté narozeniny. S kalašnikovem v ruce vprostřed svých věrných generálů s talíři na hlavách. Nedávno už po šesté drtivě vyhrál prezidentské volby. Na sfoukávání svíček nemá čas, neboť zrovna brutálně potlačuje masové protesty občanů proti zmanipulovaným volbám. Teče krev zabitých a zmlácených.

Bílá Rus má historickou smůlu. Geopolitické zájmy Ruska a Německa z ní vytvořily jednu z tzv, krvavých zemí, jak nazývá historik Snyder pás území od Pobaltí přes východní Polsko, Bělorusko po Ukrajinu, kde Stalin s Hitlerem páchali ta největší zvěrstva, které stály životy několika desítek milionů lidí. Ty časy jsou chvála Bohu minulostí. Historicky i fakticky. Zda také mentálně, to ukáže čas. V současnosti mlátí Bělorusové, kterým stačí ke spokojenosti moderní hokejové arény, upravené bulváry a plné supermarkety, Bělorusy, co chtějí svobodu a demokracii. Na východní hranici vyčkává nenasytný ruský medvěd, na západě státy Evropské unie, které nabízejí útočiště uprchlíkům, možnosti vzdělání mladým a morální podporu. Na spadnutí jsou také sankce EU. Největším bojovníkem za svobodné Bělorusko je český premiér.

Poté, co se začali odpůrci diktátora Lukašenky masově demonstrovat, okamžitě podle svědků a svého twitterového účtu začal Babiš organizovat „urgentní videocall“ členů Evropské rady s tím, že „Nelze čekat. Bělorusové potřebují naší rychlou pomoc. Volby v Bělorusku se musí opakovat, musí být transparentní a za přítomnosti zahraničních pozorovatelů.“ Bezva, konečně jsme zase navázali na odkaz Václava Havla. Je však hořce úsměvné, že prapor boje za svobodu našich slovanských bratří zvedl jako první (alespoň podle svého tvrzení) bývalý komunista, který se spolčil s domácími komunisty. Premiér, který se vysmál třem stovkám tisícům demonstrantů na Letné, kteří požadovali jeho rezignaci. Samozřejmě, srovnání kulhá, Babiš byl zvolen transparentně. Bohužel.

Vzhledem k tomu, že prostému miliardáři od vedle nevěřím ani „dobrý děň“, tak by mě nepřekvapilo, kdyby za jeho snahou pomoci běloruské opozici byly osobní důvody. Za A. Chce si před kolegy z EU vylepšit image, premiéra ve střetu zájmů, aby mohl dál nerušeně čerpat dotace pro Agrofert. Za B. Má v Bělorusku byznysové zájmu, které mu zatím Lukašenka brzdí. Rozlehlé roviny jsou ideální pro pěstování řepky, navíc zemí vedou dvě větvě ropovodu Družba.

Sázím na áčko i béčko.