Slavná věta „Ich bin ein Berliner,“ kterou pronesl 26. 6. 1963 JFK v Západním Berlíně vstoupila do dějin, stejně jako Galileovo „A přece se točí“ nebo Cimrmanovo „Za všechno můžou trpaslíci“. Kennedy v době vrcholící studené války takto podpořil obyvatele města bezprostředně ohrožené bolševiky za čerstvě postavenou zdí. Mínil tím, že Spojené státy stojí za západními Berlíňany a budou chránit jejich svobodu a demokracii.
Když včera na půdě tchajwanského parlamentu předseda Senátu ČR Miloš Vystrčil zakončil svůj projev větou „Wo shi Taiwan ren,“ sklidil bouřlivý aplaus poslanců přesně tak, jak jim to doporučoval nápis na tabuli „Prosím všechny o co nejvřelejší potlesk“. Na této legrační výzvě ke spontánnosti lze nejlépe dokumentovat rozdíl mezi demokracií a totalitou. V rudé Číně, pro kterou je Tchajwan něco jako vřed na zadku (bolí, ale je můj), by na ceduli za tím poslušnějším Milošem stálo jen „tleskat“ s nepsaným dovětkem, kdo se nezapojí, tak skončí v lágru s Ujgury nebo bez ledviny. Číňané na Tchajwanu zřejmě umí použít kouzelné slůvko prosím. Na webu seznamu jsem viděl nápis v češtině, ovšem předpokládám, že žádost šla na ceduli i v čínštině. Pro jistotu jsem v překladači zkontroloval, zda v tomto starobylém jazyce se zdvořilostní slůvko vyskytuje. Fakt že jo. Qing, vyslovováno „sií“.
Přestože jsem pobouřen a iritován stejně jako všichni liberální demokraté v Česku nehorázným vyhrožování komunistické Číny, že tentokrát neskáčeme, jak ona píská, vzkazem komančů z Pekingu předsedovi senátu suverénního státu, že zaplatí „vysokou cenu“ za nerespektování politiky jednotné Číny, musím se Vystrčilově větě smát. Novopečený český Taiwanec se zřejmě v lesku popularity nechal mírně unést. Vzpomněl jsem si na slavnou komedii s Peterem Sellersem „Myš, která řvala“, který jako panovník maličkého alpského státečku vyhlásil válku USA a s dvaceti lučištníky zaútočil na New York, náhodou vylidněný cvičným atomovým poplachem. Pokud Vystrčil myslel jako člen ODS předvolebně politicky, tak ho chápu.
Před lety jsem na Gorolu s vážnou tváří sdělil z jeviště dvěma tisícům návštěvníkům folklorního festivalu, že sice pocházím z Třince, ale srdcem jsem Jablunkovan. Ti, co mě znají, vyprskli smíchy.