Bývalý cirkusák Vojtěch, povahou bláznivý dobrosrdečný romantik, se nechá zaměstnat jako správce rybníků. Nádherný baladický film z roku 1989 končí pro snílka, který se snaží ochránit ryby, tragicky. Utopí ho sedláci, kteří jej najali, když se jim snaží zabránit vypustit hráze, aby mohli snadněji ukrást co nejvíce ryb. „Nic dobrýho tě tady nečeká, abys nelitoval,“ varovala jej sestra. Marně.
Analogie k neprávem zapomenutému snímku se nabízí. Bývalý zpěvák Vojtěch, povahou zjevně slušný dobrosrdečný romantik, se nechá zaměstnat jako ministr zdravotnictví. Pro otloukánka, který se snaží ochránit občany před pandemií koronaviru, končí angažmá tragicky. Utopí jej sedlák, který si ho najal, krátce poté, co se ministr snaží zabránit vypuštění opatření proto šíření nákazy. Sedlák chce vyhrát volby, aby mohl dál podvádět, i za cenu uhynutí ryb.“ Nic dobrýho tě tam nečeká,“ říkala mu možná maminka.
Kritici ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha mu vytýkali, že nebyl schopen „bouchnout do stolu“ a prosadit důslednější opatření proti šíření Covidu 19. To se snadno říká. Sám jsem kdysi pracoval pro despotu, který nakonec měnil má návrhy a ponížil mě jako nikdo jiný. Rozdíl byl v tom, že můj šéf nebyl exkomoušský fízl a nepodváděl. Také mi nenadával do „kokotů“ a nešlo o volby ani o zdraví občanů. Zkušenost mě paradoxně posílila.
Nedokážu posoudit, jaký byl Vojtěch ministr zdravotnictví v normálních časech, na které už budeme jen vzpomínat. I když pojem „normální časy“ v době vlády prostého miliardáře od vedle je protimluv. Oxymóron. Nicméně i z řad opozice zaznívá, že byl vstřícný, komunikativní a docela dobrý ministr. Jen nezvládl prosadit odborné návrhy epidemiologů. Jak by také mohl, když český premiér řídí stát podle veřejného mínění s cílem vyhrávat všechny volby včetně těch prezidentských.
Přiznám se, že jsem Adama Vojtěcha upřímně obdivoval. Čelil extrémní situaci, kterou moderní svět nezažil, zároveň jej buzeroval jeho šéf, který, když na to přišlo, na něj v klidu hodil odpovědnost za všechny své nezdary. Přitom se nezhroutil, na veřejnosti nepanikařil, naopak mluvil souvisle, v rámci svých možností odborně, chodil do televizních debat a před kamery s vědomím, že jej sledují miliony diváků a každé jeho slovo má tisíckrát větší váhu, než za „starých dobrých časů“. Kdo si nezkusil hovořit do kamery v přímém přenose a pod obrovským tlakem vysvětlovat veřejně nějaký závažný problém, nikdy nepochopí, jak strašně těžké to je. Hlava mi nebere, jak to Vojtěch dokázal, stejně jako nerozumím tomu, proč se na funkci ministra nevykašlal už dávno, že neposlal Babiše, když jej peskoval jak malého kluka, do háje. Nejlépe v přímém přenose.
Vojtěchovi přitom muselo být jasné, že při prvním výraznějším poklesu preferencí hnutí ANO bude utopen sedlákem v rybníce, jako onen sirotek ve filmu.