Proč slavíme Den české státnosti zrovna dnes, a to ve spojení se Václavem I., knížetem, jehož panování stálo na placení výpalného východofranckému králi Heinrichovi der Voglerovi, jsem ani za dvacet let, co svátek existuje, nepochopil. Navíc ekonomika raně přemyslovského státu v čele s údajně zbožným mladíkem by zkrachovala, nebýt prosperujícího trhu z otroky. Přesto se stal z Václava světec a patron české země, jehož bohatýrská socha je nejlepším orientačním bodem všech turistů v Praze.
Osmadvacáté září bych přejmenoval na Den vzniku české státnosti, neboť zabitím slabého knížete družiníky jeho mladšího bratra, se stal knížetem Boleslav I., skutečný zakladatel českého státu. Energický panovník povznesl zemi politicky, ekonomicky a stavbou kostelů a zakládáním klášterů také duchovně. Dceru Doubravku pak provdal za pohana Měška, kterého přiměl ke křtu, čímž Boleslav přispěl ke christianizaci Poláků. Nemáte zač. Žádné výpalné nikomu neplatil. Naopak, jeho silné vojsko porazilo Sasy, pomohlo zastavit invazi Maďarů do západní Evropy a vyhnalo tytéž asijské nájezdníky z Moravy.
Že provokativně vyzdvihuji Boleslava nad Václava každoročně? Budiž. Tentokrát ale potřebujeme, aby se patron a duchovní symbol naší státnosti, po vzoru bratra pochlapil, vyrazil v čele Blanických rytířů, neboť to vypadá, že je českým zemím nejhůř za desítky let. Minimálně toho největšího škůdce a skutečného viníka současného extrémního nárůstu nakažených covidem by na své kopí napíchnout mohl. Přestaň se flákat, věčný vévodo, někde v hoře, nasaď si roušku a vyjeď nám na pomoc. Sám bych pak poklekl a zapěl chorál…
„Pomoci tvé žádámy
Smiluj se nad námi
Utěš smutné
Odžeň vše zlé
Svatý Václave
Kyrieleison.“