Na důchodu je zvláštní jiné subjektivní vnímání času. Obzvlášť tehdy, když dotyčná osoba vlivem nejrůznějších fyzických omezení tráví většinu času, kdy jiní chodí do práce, v domácím osamění. Tento podivný stav bezčasí letos potuplovaly koronavirové karantény, které omezily sociální kontakty.
Věta, která mou ulítanou přepracovanou ženu, jenž k žákům řízením osudu vyfasovala ještě starost o důchodce, zaručeně vytočí zní „Co je dnes za den?“. Nedělám to schválně. Pletou se mi hlavně úterky a středa. Flegmatický Luďan z ikonického seriálu MOST! řekl svému šéfovi hned v prvním díle hlášku „Cikáni nikdy nechodí do práce dřív. Když ještě neexistovaly hodinky, poznával se podle toho čas.“ Mým záchytném bodem mimo víkendy, kdy se manželka vyskytuje doma, a ne ve škole, byl léta čtvrtek. V ten den večer se pravidelně týden, co týden scházel nás „ARTclub“, což je vzletný název po kurz výtvarky pro dospělé. Hodina a půl soustředění na svůj výtvor navozovala duševní stav zvaný „flow“, co znamená ponor do určité činnost, ve které přestává existovat okolní svět a s ním všechny starosti. Je to velmi ozdravné. Navíc jsem každý druhý čtvrtek zajížděl do Třince navštívit maminku a pochutnat si na její svíčkové, po kubovi druhém nejlepším jídle na světě. Pandemická opatření můj orientační bod zrušila. Ne, že bych nedělal nic. Píšu od rána až do okamžiku, kdy mi oběd nezpomalí myšlenky, pak už je to těžší. Střídání blog, krimi, krimi, blog, krimi, krimi, blog, a to včetně sobot a nedělí jen rozvolňuje lineární vnímání času. Pravidelné špacírování po městském lese orientaci v čase také nepomáhá. Kupříkladu dnes ráno jsem si nemohl vzpomenout, jestli je čtvrtek nebo pátek. Naštěstí jsem si uvědomil, že jsem včera sledoval biatlon, o které jsem na sto péro věděl, že se běží ve čtvrtek. A taky došel nový Reflex. Naštěstí. Jinak bych se opět zeptal ženy, která se zrovna chystal odejít ověšena taškami se sešity do práce.
Pracovní osamělé bezčasí v důchodu má letos jedinou výhodu. Krom toho, že občas vyjdu s černou rouškou na ksichtě jako kdybych chtěl vykrást spořitelnu koupit chleba do Bajusza nebo do „emky“ pro cigarety a Respekt, jsem protipandemická opatření nijak zvlášť nezaznamenal ani je neprožíval. Dlouholetým tréninkem jsem na takovou situaci v podstatě zvyklý.
Á propos, co je dnes za den?
Dnes je pátek, bláznů svátek!