„Roman Ress je na tom o poznání líp než Adam Václavík. Ress se pohybuje na šestnáctém místě, Adam je zatím osmasedmdesátý.“ Těmito slovy zhodnotil komentátor české televize Rejman postavení německého a českého biatlonisty na poslední střelecké položce během včerejšího sprintu mužů v rakouském Hochfilzenu.
Jak vidno, hodnocení úspěšnosti je věc velmi subjektivní. S odchodem hvězdné Gabči Koukalové, která před pár lety stála na bedně v každém závodě, to jde s českým biatlonem od deseti k pěti. Na medaili dnes může dosáhnout jedině Davidová, když začne čistě střílet, jinak nikdo. Komentátoři zachraňují situaci posouváním elity. Když skončí závodník sedmý, tak je v elitní osmičce. Devátý je v elitní desítce. Devatenáctý v elitní dvacítce. Při sledování ženské štafety s tragickou Charvátovou jsem zralý na diazepam, jásám při každé trefě a držím palce, ať předběhneme aspoň předposlední Japonky. Přesto jsem na biatlon nezanevřel, jen jsem si našel jiné hrdinky. Sice mi odešla „Myška“ Laura, ale zůstaly Dorotka či Marta. Jasně, naší Markétce fandím pořád. Chlapi mě zajímají mnohem méně, nejen z podstaty, ale také proto, že stejně nejčastěji vyhrává „Bé“.
Účelový výklad hodnocení úspěšnosti se však netýká jen vadnoucího českého biatlonu. Především v boji s pandemií Covidu jsem na tom v Česku ústy premiéra podobně jako „o poznání lepší“ Ress než Václavík. Díky neschopnosti vlády, které velí chamtivý oligarcha, a skupinám bezohledným osob, pro něž je Covid chřipka, budeme rádi za elitní stovku. Pravdou nicméně je, že pro současná opatření proti šíření korona viru neexistuje jiné označení než „bordel“, ve kterém se ztratil už i ten nejbystřejší PES.
Dobrou zprávou je, že Koukalová, kromě rad a mouder na úrovni americké roztleskávačky, které rozdává na instargamu, nafotila fotky pro Playboy. Opět to Češkám cinklo.