O mnohých lidech se říká, že když je člověk vyhodí dveřmi, tak dovnitř vlezou oknem. U některých osob by však bylo lepší zvolit opačný postup, který má v českých zemích tradici. Při jejich defenestraci bych doporučil na rozloučenou slova „Čau, lidi“.
Zeman si přeje, aby kandidoval na prezidenta, jeho příznivci se ho na kandidaturu neustále ptají, dokonce začali údajně sbírat podpisy na petiční archy, píší mu i děti. Takovému tlaku se fakt těžko odolává. Přesto zůstává Andrej Babiš skromný, řka: „Nechci předjímat, tohle fakt není téma“. Dodává, že se chce jako odstupující premiér soustředit na boj s covidem a také na přechod hnutí ANO do opozice. Tipuji, že přání dětí, seniorů a hlavy státu nakonec chudák podlehne, a ve vhodnou chvíli, nejlépe při klesající popularitě nové vlády, svou kandidaturu na prezidenta oficiálně ohlásí. On nic, jeho by to v životě nenapadlo, ale když to všichni chtějí, tak co má dělat?
Svou poslaneckou kancelář si Babiš otevřel v Roudnici nad Labem, z niž je krásně vidět nedaleká hora Říp. Mytologické místo, pupek češství, na které blbec praotec Čech přivedl svůj lid, místo aby se vydal na jih k Jadranu, si prostý miliardář od vedle jistě nevybral jen kvůli tomu, že je to z Ústeckého kraje nejblíže do Prahy. Podezírám Babiše, který s překvapením zjistil, že kopec není státní, má s Řípem jiné úmysly. Až nastane ten správný čas, vydá se v čele svých poddaných čaulidí na čtyřkilometrový pochod z Roudnice k rotundě svatého Jiří. Oděn jako čaroděj Gandalf s poutnickou holí v ruce stane na vrcholu Řípu a rozhlédne se po české kotlině a před objektivy kamer pronese.
„To je ta krajina zaslíbená, zveri, ptáků a motýlov plná, medom oplývajúca. Všeho budeme mať hojnosť, a bude nám dobrou obranou proti nepriateľom. Hle, krajina po vašej vôli! Len jméno nemá; zvažte, akým menom by mala byť pomenovaná.“