Dnes šla moje žena poprvé do školy. Poprvé po dvoutýdenní covidové karanténě. Dal jsem ji pusu na odchodnou a zarecitoval variaci na Raisovu čítankovou báseň „Cestička do školy, známě se vine, hezčí je, krásnější, než všechny jiné“. Verše „Douška a šalvěje“ jsem už nestačil doříct, neb mě poslala do háje…
Po všech mých provaxinačních výlevech „s totalitními manýry“ jsme si účinnost očkování proti covidu vyzkoušeli na vlastní kůži. Manželku oslabenou antibiotiky, které brala z důvodu jiných zdravotních problémů, zrádně napadla Delta. Patrně ve škole, čert ví. Každopádně předminulý čtvrtek PCR test potvrdil, že je pozitivní. Mě antigen ukázal pouze jednu čárku. Podotýkám, že manželka je v kategorii šedesát plus a já v rizikové skupině chronicky nemocných. Byla po dvou dávkách od Pfizeru, posilující už nestihla, moje maličkost po třech. Vzhledem k okolnostem jsem nemohl zmizet k mamince do Třince, stejně už by to bylo v den testů zbytečné. Průběh? Žena pokašlávala, ztratila chuť a čich, teplota žádná, problémy s dýcháním nula. Z autora těchto řádků se tak stal dvorní ochutnávač pokrmů a zásobovač potravin. Doktor to povolil pod podmínkou dodržování všech opatření, což beztak dělám už od počátku pandemie. Díky Bohu jsem bezprostřední přítomnost Delty bez problémů přestál s včerejším negativním testem.
Samozřejmě jsem vnímal, že se mnou nezávisle na mé vůli někdo manipuluje, ale nedokázal jsem rozlišit, zda mě ovládá Bill Gates nebo manželka. Nelze také vyloučit, že se zdravotní důsledky narychlo vyrobené vakcíny proti koronaviru, který vypustily farmaceutické firmy, dostaví později. Třeba už nikdy nebudeme mít další děti nebo nás přepadne chronická trudnomyslnost z výroků premiéra Fialy. Klepu na dřevo. Nechci to zakřiknout. Možné je všechno, jak řekl Zdeněk Troška. Každopádně jsme trabl přestáli a neblokovali lůžka v přeplněné nemocnici.
Na to, co by se s námi dělo, kdybychom očkovaní nebyli, nechci ani pomyslet…