Loni jsem nazval rok 2020 rokem nula v naději, že následná jednička přinese díky vakcínám a rozumu smíchaného s empatií proměnu zákeřného koronaviru deptajícího lidstvo v běžnou respirační nemoc. Že zkrátka povstaneme z podlahy ringu, na níž nás Codid-19 tvrdým direktem srazil, a svět se opět vrátí do běžných kolejí, nikoliv však starých, ale zmodernizovaných a odpovídajícím potřebám 21. století.
Vakcín se nám dostalo, bohužel rozumu a empatie je pořád jako tropického ovoce za komančů. Mnozí z nás si spletli svobodu se sobectvím a fakta podložená vědou, statistikou, a hlavně zkušeností ze špitálů s konspiračními teoriemi o celosvětovém spiknutí farmaceutických firem vlastněných hrstkou miliardářů židovského původu, v lepším případě se snahou o zavedení či obnovení totalitních systémů potlačujících svobodu jednotlivce. Tím, že naše zhýčkaná euroatlantická civilizace opět upřednostnila v dodávkách vakcín samu sebe před zeměmi třetího světa, v poklidu zmutoval v jižní Africe Covid-19 z Delty na mnohem expanzivnější Omikron, se kterým se Česko po Novém roce srazí jak parník s ledovcem. Na palubě kocábky zatím ještě mnozí tančí a zpívají. Kormidlo už sice nedrží podvodník a estébácký práskač, který zdevastoval státní kasu, ale ctihodný profesor, který si ovšem sám uřízl palec prosazením nízkých daní. Mám pocit, že i letošek byl pro svět dalším rokem nula. A dvě nuly za sebou označují místo, kam sice chodit musíme, ale zdržovat se v něm nechceme. Přesto zůstávám plný optimismu a naděje v lepší časy. Pořád se máme dobře…i s respirátorem na hubě.
Přeji všem čtenářům i nečtenářům blogu Jablečno do roku 2022 zdraví, štěstí, lásku a klidný život. To vše na dvaadvacátou…