„Z hlediska vyššího principu mravního není vražda na tyranu zločinem“, řekl profesor Málek svým studentům, když měl komentovat popravu jejich nevinných spolužáků za údajné schvalování atentátu na Heydricha. Legendární slova z filmu Vyšší princip jsou hořce aktuální i dnes.
Před osmdesáti lety provedli parašutisté Gabčík a Kubiš s pomocí spolubojovníků z jiných výsadků a desítek statečných členů domácího odboje útok na jednoho z nejvýše postavených nacistů, strůjce holocaustu a zastupujícího říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava Reinharda Heydricha. Generál SS sice útok přežil, ale o týden později přece jen zapracovala boží vůle a bezcitného tyrana poslala do pekla. Následné tvrdé represe stály životy několika stovek hrdinných odbojářů, členů rodin výsadkářů a obyvatel Lidic a Ležáků. Úspěšný útok na nacistickou zrůdu neměl v Evropě obdoby. Gabčík s Kubišem věděli, že mají do vlasti jen jednostranné letenky, také všem, kteří jim pomáhali, bylo jasné, co je čeká. Přesto nezaváhali. Jejich statečnost a sebeobětování mě nepřestávají dojímat a fascinovat. Díky operaci Athropoid Británie vypověděla zrádnou Mnichovskou dohodu a poválečné Československo mohlo být obnoveno v původních hranicích z roku 1938. Tedy až na Podkarpatsko, které si urval Stalin. Jak příznačné. Likvidace strůjce konečného řešení židovské otázky nemá co do významu a hrdinství obdobu ani v české, potažmo slovenské historii.
I přes tento zjevný fakt stála ještě před dvěma lety v Praze socha Koněva, a hrdiny Gabčíka s Kubišem spolu s ostatními výsadkáři připomínají jen zlaté pamětní desky před kostelem svatého Cyrila a Metoděje, a to na chodníku. Bezvýznamný kníže, který se klaněl Němcům a provozoval obchod s otroky má celé náměstí včetně monumentální sochy a den jeho skonu slavíme dokonce jako Den české státnosti, byť faktickým zakladatelem českého státu byl jeho bratr Boleslav, dva hrdiny, kteří se zasadili o moderní českou státnost, nepřipomíná v Praze ani busta.
Dvacátý sedmý květen byl zařazen mezi významné dny České republiky jako Den národního vzdoru teprve druhého března letošního roku. Nebýt ruské agrese na Ukrajinu tak možná dál slavíme pouze Waldemara…