V sedmnácti letech byly středobodem mých zájmů lehká atletika a spolužačky. S kámoši jsem chodil na desítku za dvě koruny do Burka nebo popíjel čučo v lesoparku. Četl jsem knihy, psal existenciální verše, poslouchal Beatles a Pink Floyd. Taky hry Cimrmanů. Nosil jsem dlouhé vlasy a lennonky. Škola se nalézala až za kupou hnoje. Z režimu a z komančů jsme si dělali srandu. Třeba v divadelních představeních á la Sklep v klubu mladých hutníků, který vedly osvícené osoby, které nás kryly. V životě by mě ani nikoho v mém okolí nenapadlo vstoupit do KSČ. Absurdní, nemyslitelné, odporné.
Jednoho o dva dny mladšího studenta pražského gymnázia to napadlo a v sedmnácti posílil řady členů totalitní Komunistické strany Československa. Na třineckém gymplu by byl okamžitě ostrakizován a možná by dostal přes držku. Tento bolševicky angažovaný student se jmenoval Karel Zima, který se poté stal na lékařské fakultě předsedou Socialistického svazu mládeže, mnohem později byl zvolen rektorem Univerzity Karlovy. Před týdnem pak oznámil, že hodlá kandidovat na prezidenta České republiky. Zařadit se v sedmnácti k Husákovi, Jakešovi či Štěpánovi znamená bezpáteřní kariérismus nebo vážné psychické onemocnění, nejlépe obojí. Jde o skvrnu, kterou nelze odstranit bez porušení podstaty látky, jak praví Hrabal. Jasně, mám pár dobrých přátel, kteří v podobně mladém věku vstoupili do rudé partaje, ale ti nekandidují na prezidenta. Zima v sobě zřejmě žádnou sebereflexi nemá.
Další kandidát generál Pavel vstoupil mezi komanče jako čtyřiadvacetiletý výsadkář. Od členů elitního vojenského útvaru se patrně loajalita očekávala. Sice ztuha, ale dá se to pochopit. Když to nevadilo radě NATO, která mu svěřila velení alianční armády, tak by dávné členství nemuselo vadit ani občanům naší země. Držitel mnoha vojenských řádů včetně medaile za hrdinství a Řádu čestné legie je pro mě stravitelnější než předmaturitní straník. O fízlovi státní bezpečnost, kariérním komunistovi a podvodníkovi Babišovi ani nemluvě. Především na něj pasuje hláška, že bývalý komunista je jako bývalý černoch.
Jsme opět před prezidentskou maturitou. Komunisté zmizeli z parlamentu a dostanou se na Hrad? Odporné. Ani pravicí vysmívaný odborář Středula, další generační souputník, nikdy komouš nebyl. Včera však konečně oficiálně oznámila svou prezidentskou kandidaturu bývalá rektorka Mendelovy univerzity profesorka Danuše Nerudová, moje favoritka.
Hned mám lepší náladu.