Loni uběhlo sto let od založení české školy v Jablunkově a zahájení výuky žáků na Jablunkovsku v češtině. Vzhledem k polskojazyčnému regionu v části Těšínska, které tehdy bylo integrální součástí nového Československého státu teprve rok, šlo o věc zcela zásadního významu.
Naše česká základka se k výročí postavila adekvátně jeho důležitosti. Ve spolupráci s Muzeem Těšínska vznikla výpravná publikace s názvem Století českého školství v Jablunkově s podtitulem „s nástinem vývoje vzdělanosti od počátku k dnešku“. Díky bohatému historickému materiálu, který škola schraňuje, a usilovné práci autorů vznikla v rekordně krátkém čase. Vydání knihy doprovázela reprezentativní výstava historie zdejšího českého školství i samotné školy – stovky dobových artefaktů, archívních fotografií a exponátů rozmístěných chronologicky v prostorách školy. Obojí finančně podpořilo město Jablunkov. Prezentace knihy a otevření výstavy s odborným výkladem pracovníků muzea musely být kvůli covidu o rok odloženy. Prvního máje škola uspořádala Den otevřených dveří pro širokou veřejnost zahájený koncertem žáků. Včera se pak uskutečnila slavnostní derniéra výstavy s prezentací publikace. Opět doprovázená poutavým výkladem pracovníků muzea.
Hojná návštěvnost Dne otevřených dveří skutečně velmi širokou veřejností ostře kontrastovala s pohledem na včerejší poloprázdný vestibul s volnými židlemi pro významné hosty. Těmi měli být především starostové regionu propojených tzv. Sdružením obcí Jablunkovska. Jejich zájem o slavnostní derniéru, přestože na ni byli osobně pozváni ředitelem školy, byl stejně jako o Den otevřených dveří nulový. Ostudnou a trapnou ignoraci umocnil fakt, že mnozí starostové byli sami žáky jablunkovské české školy, konkrétně starostky Písku a Bukovce a starostové Písečné, Bocanovic a Horní Lomné. Což neomlouvá ani čelné představitele ostatních obcí. Pokud se starostky či starostové z nějakého závažného důvodu nemohli slavnostní akce zúčastnit, mohli alespoň vyslat své zástupce. Totální nezájem.
Lépe z toho nevyšli ani pozvaní jablunkovští zastupitelé. Kromě starosty a místostarosty, kteří to mají v popisu práce, a mé ženy, jenž na škole učí a podílela se na přípravě publikace, se s návštěvou neobtěžoval nikdo. Totéž se týká i ředitelů dalších školských a volnočasových zařízení ve městě (školka, střední škola, hudebka, dům dětí, JACKI). S vřelým přáním a kyticí přišla k českému výročí popřát jen ředitelka polské základní školy. Což je svým způsobem lehký dějinný paradox. Ale obě školy mají zaprvé nadstandardně dobré vztahy, zadruhé sami Poláci na rozdíl od mnohých Čechů obecně vědí „co se patří“.
Zastupitelům Jablunkova, a to všem bez stranické či národnostní výjimky, chci jen připomenout, že Muzeum Těšínska jako prodloužená kulturní ruka kraje připravuje k větší slávě města reprezentativní regionální Muzeum Jablunkovska v nádherně zrekonstruovaných prostorách tzv. knížecího domu na rynku. Vyjádřit formou účasti na akci poděkování pracovníkům muzea za dlouholetou práci pro naše město byla přinejmenším slušnost.
Za starosty obcí, najmě za bývalé žáky české školy, jsem se hluboce styděl.