„The world is changed. I feel it in the water. I feel it in the earth. I smell it in the air,“ pravila elfka Galadriel z Pána prstenu. Tolkien neuvádí, o kterou vodu či zemi se jednalo, jaký vzduch nasávala. Možná chvíli postávala za chemičkou DEZA, ale trefila hřebík na hlavičku. Od 24. února 2022, kdy kremelský skřet, který ztratil právo na život, rozpoutal vraždění svobodných Ukrajinců, už nic není jako dřív.
Ranní zprávy z ukrajinského bojiště nemá cenu večer číst, neboť mezitím zestárly o sto let. O týdenících ani nemluvě. Respekt či Reflex sleduji hlavně kvůli kulturním rubrikám. Filmy z před Putinovy a z před netopýří agrese jsou dnes nostalgickým retrem o dobách, kdy existoval jakýsi světový řád. Ani 11. září, válka v Sýrii či fanatický teror islámského státu neměly v posledních třiceti letech tak globální dopad jako hanebná zločinecká expanze jakéhosi speciálního národa Rusáků v čele s arcilotrem, pro kterého není v žádném světovém jazyce dost silný vulgární příměr. Ve světle toho, co se děje na východní Ukrajině, jsou všechny hollywoodské akční filmy naprosto směšné. Jediný ukrajinský voják bojujících za svobodu své vlasti v Severodoněcku či jinde je stokrát větší borec než srandovní Wickové, Rambové či Bournové dohromady. A praví superhrdinové neběhají v barevných a těsných homo oblečcích, ale mají na sobě špinavé maskáče se žlutou či modrou páskou na paži.
Novodobý Hitler uvedl do pohybu události, které mají a budou mít vliv na existenci celého lidstva. Rozdělil letopočet na to, co bylo před čtyřiadvacátým únorem a co se dělo po něm…